BOUDA

Dvě hodiny před polednem vyrazila směr Bouda dvě vozidla. Do prvního malého auta, které řídil Melas, se naskládali Josef, Carlos, Bohy a Russo. Druhé auto, které řídil Mifův táta, muselo pojmout Mifa, Čabana, Karla a Klábu. Problémem však bylo, že kromě modrého barelu a další věcí bylo nutné odvést i dva 30 l sudy. Jeden se podařilo nacpat do kufru, ale druhý si musel vzít Čaban na klín. Sudy však byly tentokrát z Niklovny velice kvalitně vychlazené, a tak Čabanovi sud málem způsobil omrzliny v intimních partiích.

V 10,30 již se obě skupiny opět setkávají v místě plánované oslavy. Melas se svým vozem odjíždí zpátky do Chotěboře. V předstihu ve čtvrtek Gombik s Mufem opravili stůl a lavice, přičemž na tuto opravu Čaban dodal prkna. Oprava stolu je velmi zdařilá. Stůl je nyní opět velký, stabilní a připraven čelit náporu jakéhokoliv rozvášněného individua. Muf navíc nadělal zásobu dřeva na topení. Vše je tedy připraveno na úspěšnou akci. Čalouník Russo si sebou přinesl potahové látky a ihned rozprostírá na novém stole ubrus a rovněž na lavice osazuje kobercové pásy. Carlos na stole hned v úvodu zapálil tři svíčky a vystavil fotografie nežijících kamarádů – Středy, Kordy a Šumce. Posledně jmenovaný krátce před akcí spáchal sebevraždu oběšením, a tak tato Bouda je mu věnována. Speciálně na tuto oslavu přiletěl ze Skotska Bohy a samozřejmě jako každý rok přináší chleba. I ostatní účastníci splnili připravené úkoly, a tak se zdálo, že nic nechybí. Ukázalo se však, že chybí špekáčky a cibule a Čaban se dožaduje oblíbeného šašlíku. Proto byl telefonicky rychle zaúkolován Melas, který vše zařídil a později se připojil k oslavencům.

Čaban tradičně připravil do modrého plastového barelu ledové lůžko, do kterého jsou opatrně vsazeny oba sudy s pivem Chotěboř 10°. Nad sezením je proti dešti napnuta velká modrá plachta, která je ještě doplněna plentou proti kouři od ohně. Novinkou tohoto roku je pravý kančí guláš, který předem uvařil Mifo. Z důvodu pohodlnějšího transportu byl guláš zmrazen. Starý skaut Carlos sehnal kotlík a naběračku, a tak již krátce po 11 hodině se guláš ohřívá nad ohněm. Před polednem přijíždí Melas a nelíbí se mu zavěšení kotlíku na silném kulánu. Doma si totiž připravil závěs kotlíku na řetízku pomocí skautské trojnožky a barbarské zavěšení na bidle se mu příčí.

Po poledni je ohřátý a dochucený gulášek podáván ke konzumaci. Krátce poté se objevuje Muf a po vřelém pozdravu s ostatními si rovněž dopřává svojí porci guláše. Guláš je vynikající. Rovněž pivo je jako křen, byť trochu více vychlazené. O půl druhé přichází Gombik a začíná pravá a nefalšovaná oslava. Nálada je výborná, historka střídá historku, příběh následuje příběh. Carlos tradičně tasí jeden vtip za druhým. Před třetí hodinou odpolední se však v údolí ozývá prapodivný a nečekaný zvuk. To zasyčel první sud. Náladu to však nemůže zkazit. Probíhá rychlé pózování se Stanley Cupem a následuje prohození obou sudů v modrém barelu. Plný za prázdný a naopak. Konečně nachází plné využití i Melasova důmyslná trojnožka nad ohněm, na kterou je zavěšena uzená kýta od řezníka Stejskala. V hojné míře se také ochutnává gurmánský špek. Čaban připravuje podle Kordova receptu tradiční a velice oblíbený šašlík. Hraje se na kytaru. Nemůžou chybět písně pro nežijící kamarády. Mifo představuje také čerstvou novinku, píseň s názvem Dýmovnice, která je příznivě přijata. Russo fotí a natáčí videa.

V 18:23 hodin přichází Jarda a zábava trochu opadává. U stolu se vedou nezáživné debaty, proto se pár nadšenců zvedá a odchází pařit za kouřovou plentu. Bohy pod svýma nohama vydupává v lesním porostu první taneční plošku, kterou spolu s ním za tónů songu Život je takovej rychle rozšiřují i Karel, Čaban, Mifo, Pinďa-Klába a Carlos. „...Je to jen rock´n´roll“ parafrázuje kdosi Keitha Richardse z Rolling Stones a ostatní ztěžka oddychují. Ve zběsilém tempu se pokračuje dál. Taneční plocha už je perfektní, přidávají se i někteří další jako Melas a občas Gombik. Zdrženlivější povahy však nadále setrvávají u stolu za plentou. V prostoru u ohně na té správné straně plenty je však rej. Hlasivky všech rádoby pěvců pracují na plné obrátky, rytmus jejich nohou je přímo ďábelský, taneční kreace obdivuhodné. Přesto se zdá, že letos se nepodaří zopakovat loňský triumf, tedy uzavřít kruh. V jednu chvíli se o to najednou kdosi pokouší. Je to nejspíš Bohy, který kvůli tomuto zážitku přeletěl tisíce kilometrů. Ostatní se rychle přidávají, kruh se pomalu začíná rýsovat, stále však chybí jeden článek do mozaiky, jedna cihla do zdi ... Ruce se natahují, ale vypadá to beznadějně. Zbývá jediná možnost, Russo rychle odkládá fotoaparát a zaplňuje poslední volné místo. (Ostatně, loni nápad uzavřít kruh vzešel právě od Russa, je to tedy symbolické.) Kruh se uzavřel, čas se najednou zastavil, vzduch protnulo šťastné vydechnutí. Slastný okamžik, pro který stojí za to žít. Karel je překvapen, že se to znovu povedlo. Jako správný odborník v oblasti sci-fi ví, že zázraky se dějí jenom jednou. Je to prostě neuvěřitelné.

Domů odjíždí Muf a Gombik. Krátce po půl deváté došel druhý sud, následuje již druhé podzvednutí Stanley Cupu v rozmezí několika málo hodin. To je obdivuhodné. Nikomu však není příliš do smíchu, neboť je jasné, že pivo došlo. Náhle se však v modrém barelu v ledové tříšti objevuje dvanáct plechovek Bráníku. Čaban otevírá plechovku a nevěřícně kroutí hlavou: „To musel být Ježíšek a já na něj nikdy nevěřil“. Mezitím probíhá rychlý hrubý úklid a hašení ohně. Výprava se dává do pohybu směr Chotěboř. Napřed jde Jarda, Josef a Russo. Ostatní se plouží za nimi. Při vstupu do Chotěboře odbočují k hotelu U Zámku, kde je již vítá informovaný Lángí. Za chvíli přináší plné plato piv. Sil už moc nezbývá, přesto ještě dochází k opětnému přehrání stěžejních hitů včetně nové skladby Dýmovnice. To se však nelíbí v zámeckém hotelu, a tak oslavenci musí táhnout dál. S výpravou odchází i roztrpčený Lángí. Ve 23:40 hodin po předání a zaplacení sudů v Niklovně se všichni i s Josefem a Jardou odebírají do Bene. Bohy si objednává rum a prohlašuje, že je nejspíš alkoholik. Postupně se oslavenci vytrácejí do svých domovů a další ročník této výjimečné a nenapodobitelné akce se stává minulostí.

Celkem se vypily dva 30 litrové sudy plus 12 plechovek, což představuje 132 piv. To je největší množství piva, které bylo Na Boudě v novodobé historii zkonzumováno. Naznačuje to mnohé, o lecčems to možná i vypovídá, především to však může znamenat, že Čabanovy nostalgické vzpomínky a absurdní úvahy o „hekťáku“ by nemusely být až tak nereálné...

Účast (12 lidí):  Melas, Josef, Russo, Carlos, Bohy, Mifo, Pinďa, Čaban, Karel, Muf, Gombik, Jarda
Neúčast: Hoch (jel do Prahy za dětmi), Kovin (někde hraje), Číňan (má akci s ping pongem), Karel K. (dle Čabana se rozvádí), Čáp (hasičská soutěž), Plechovka, Tomáš A., Berča,   Šumec  (umřel), Valerie...

 

 V 10:30 hodin se před Niklovnou scházejí všichni staří braši: Čaban, Bohy, Josef, Melas, Karel, Pinďa, Lejta, Russo a jako úplný nováček Langí. Připravenými vozy se i se sudy a dalším potřebným materiálem odebírají do lesního porostu pod Červeným kopcem, do údolí Červeného potoka, do místa v mapách značeného jako Býkovka nebo-li také „Bejkovka“.

Zbytek věcí přiváží vzápětí Mifo s Carlosem. A když se o chvíli později objevuje na místě Muf, tak akce může v poklidu začít. V úvodu probíhají veškeré nezbytně nutné přípravné práce: především umístění sudů do ledového lůžka v modrém barelu, naražení sudu a první ochutnávka piva. Dále očištění stolu a lavic, rozprostření koberečků na lavice, vyvěšení transparentu, zprovoznění ohniště a zavěšení kotlíku. Bohužel písmo na transparentu není příliš vidět, proto je zvýrazněno za použití kremžské hořčice. Nevypadá to sice moc hezky, ale účel to jakž takž plní.

Ve 12:40 hodin přicházejí Hoch a Číňan a zaokrouhlují počet oslavenců na 14 osob, což je velmi pěkná účast. Hoši dorazili právě včas, aby ještě stihli ochutnat znamenitý guláš, který stejně jako předchozí rok, uvařil v předstihu v předvečer akce Mifo. Gulášek je přizdoben čerstvě nakrájenou cibulí a přikusuje se měkoučký chléb. Dále je k dispozici spousta zeleniny, špekáčky, slanina, špek atd.  

Po obědě se vesele diskutuje a popíjí pivo. Russo a Langí pokuřují tradiční tabákové výrobky, Hoch žmoulá moderní elektronickou cigaretu. V průběhu odpoledne Josef odchází hrát fotbal, aby se později opět na akci vrátil. Snad až příliš brzy, už ve 14:18 hodin, je však vypit první sud. Následuje povinné pózování se Stanley Cupem a bleskurychlá výměna sudů. Nad ohněm se již opéká uzená kýta a špekáčky, u stolu se hraje na kytaru a zpívá. Cosi naznačuje, že tento rok budou dva sudy, každý o objemu 30 l, málo. V průběhu celého odpoledne proto probíhá vášnivá debata o tom, jak velký přiobjednat třetí sud. Bohy a Mifo navrhují objednat další „třicítku“, čímž by se množství zkonzumovaného piva přiblížilo k vysněnému hekťáku. Ostatní jsou však proti. Čaban je na vážkách a je z toho tak trochu zoufalý. Idea téměř hektolitru piv se mu totiž velmi zamlouvá, fanfarónská touha zkusit si zase jednou přiblížit se hranici 200 vypitých piv je totiž velmi lákavá. A je tak blízko... Nakonec mu však rozum velí objednat menší, pouze 15-ti litrový sud, byť kvalitního 12° piva.

V 18:10 hodin se vrací Josef z fotbalu a hned vzápětí v 18:31 hodin je vyprázdněn druhý sud. Do ledové tříště v modrém barelu je ihned umístěn dodatečně přivezený třetí sud. Sotvaže Čaban z tohoto nového sudu ochutnal pár doušků ležáku, při vzpomínce na Kordu se jal hned do přípravy staročeského šašlíku. Navzdory tomu, že oslavenci jsou již maximálně přejedeni, neboť zásoby jídla byly tentokrát opravdu enormní. Bylo konstatováno, že do příštích ročníků by mělo být jídla o něco méně. Je zřejmé, že někdo naopak doufá, že když bude méně jídla, mohlo by být více pití... .

I přes únavu a značnou přejedenost někteří oslavenci pomalu vstávají a nesměle se pouští do rituálního křepčení kolem ohně a v blízkém okolí. Bohy hrozí pěstí do nebe a nervózně přešlapuje z nohy na nohu. Karel se symbolem kosočtverce na triku vesele tančí v zeleném porostu. Ve vroucím kotli nemůže chybět ani neúnavný rocker Carlos alias Dacan Búbelů. Odvázaný je tentokrát i Melas, který průběžně vše fotí a pořizuje videonahrávky. Postupně se přidává také Lejta. Náhle se v jednu chvíli sešikují za sebou Karel, Čaban, Mifo, Bohy, Carlos a další a vydávají se na „slavnostní průvod“ potemnělým lesem. Síly sice ubývají, ale běsnění pokračuje dál. Mifo hraje na kytaru v leže na zádech, Čaban neustále vykřikuje: „... jsme poslední z posledních!“. Je to velkolepá jízda na horské dráze, jsou to chvíle prožité mimo čas i prostor. Duch Boudy se opět majestátně zjevil a skrz na skrz prostoupil těla i duše nestárnoucích bardů.

Ve 21:30 hodin náhle, nečekaně a zcela neúprosně zasyčel i poslední třetí sud. První se vzpamatovává Bohy, který hned vzápětí nenápadně zjišťuje, jestli se přece jen ještě někde neobjeví „nějaké plechovkové“. Bohužel tomu tak není, a to je menší tragédie. A tak po rychlém sbalení věcí a uhašení ohně, se všichni vydávají na strastiplnou cestu do Chotěboře, kam dorazí přibližně hodinu před půlnocí. Ve 23:28 hodin už Bohy v Bene objednává prvního ruma. Postupně se jednotliví účastníci vytrácejí a směřují ke svým domovům. Poslední zůstávají Číňan s Lejtou, kteří odcházejí domů ráno ve 3 hodiny. A tím úplně „posledním z posledních“ je Bohy, který opouští Bene v půl šesté ráno ...

Účast (14 lidí): Čaban, Bohy, Josef, Melas, Karel, Pinďa, Lejta, Russo, Lángí, Mifo, Carlos, Muf, Hoch, Číňan.  

Neúčast: Gombik, Jarda, Čáp, Karel K., ...

 

---

2013 - Bouda 29 let  (10.8.2013)

V sobotu ráno je vzduch ještě cítit po pátečním vydatném dešti, stupnice teploměru se tak po předchozích mučivých tropických vedrech nastavuje na příjemných cca 22-25°C. Sraz účastníků byl naplánován na 10:30 hodin před Niklovnou. Přestože se dost lidí předem z různých důvodů omluvilo, tak přesně ve stanoveném čase již před restaurací netrpělivě přešlapuje nemalá skupinka.  První auto řízené Bohyho ženou veze Bohyho, Lejtu, Lángího a Hocha. Druhým vozem jede Mifo, Karel, Čaban, Muf a zpáteční řídič Mifova manželka. Rovnou se veze také pivo, tentokrát Čaban objednal 50 litrový sud Kozla 10° (za 1300,- Kč) a jako bonus 15 litrový sud Plzně 12° (za 600,- Kč). Třetím autem o něco později přiváží Melasova žena mírně nestíhajícího Melase s novým rožnícím zařízením a smaltovaným pekáčem. Bohužel se nedá auty zajet až dolů k potoku, protože při vjezdu ze silnice v cestě stojí závora opatřená visacím zámkem. Závora je však dřevěná, a tak později někteří borci nahlas přemýšlí, jak s tímto problémem na zpáteční cestě naložit.

V 11:00 hodin již první nosiči postupují přes potok po narušené mostní konstrukci se zásoby jídla, pití a dalším potřebným materiálem. Probíhá úklid stolu a lavic od nánosů jehličí, prachu a hlíny. Stávající koberečky jsou po předchozím dešti navlhlé, naštěstí Lejta přiváží nové. Mezi stromy je vyvěšen aktuální transparent. Současně se do modrého barelu připravuje chladící ledová tříšť a Melas chystá ohniště a rošt. Dřevo je navlhlé, a tak chvíli trvá než se rozhoří oheň, nad který je vzápětí za účelem ohřátí osazen kotlík s gulášem. Kotlík spolu s naběračkou na poslední chvíli zajistil z Pukšic Bohy a výborný maďarský guláš v předstihu uvařil Mifův táta. Melas proto tuto pochutinu označuje jako „Frantův guláš“. O něco později již si na Frantově guláši přizdobeném nakrájenou cibulí všichni pochutnávají. Předtím však už někteří hlady nevydrželi a opekli si špekáčky od řezníka Stejskala. Na sváteční tabuli samozřejmě nechybí špek a slanina a také čerstvá zelenina, kterou přinesl Lángí. Při slavnostním přípitku je vzpomenuto na Šumce, Kordu a také Středu, od jehož smrti již uplynulo dlouhých 10 let. Na jejich počest jsou na stole zapáleny tři svíčky, které hoří až do večera a později zazní také jejich oblíbené písně – Muchomůrky, Bílý jezdec a Severní vítr.

Odpoledne přichází jako desátý do počtu Karel K. a hned poté Melasovým fotoaparátem probíhá tradiční focení na troskách Boudy. Odpoledne pomalu plyne v pohodové atmosféře. Citelně však chybí výjimečná studnice vtipů Carlos, který se předem omluvil z rodinných důvodů. Po chvíli se u stolu objevuje kytara a údolí se zaplňuje známými tóny. Hoch si pochvaluje, že se hraje také Katapult, protože na Vodouchfestu prý frčí především Olympic. Pro Čabanu je tato informace jako píchnutí vosou a hned se energicky durdí, jak může Hoch srovnávat nesrovnatelné. To znamená na jedné straně třetí ročník jakéhosi pochybného Vodouchfestu a proti tomu poctivých, nesmlouvavých a neúprosných 29 let Boudy!!! A to je neodiskutovatelná pravda pravdoucí...

Mimo jiné se zpívá také dlouhá skladba „Kdo jsi se v říjnu narodil“, při které musí všichni vypít obsah svého půllitru až do dna. Chvíli poté si někdo povšiml, že u stolu už nějaký čas chybí Melas. Začíná velké hledání, přičemž je vytvořena rojnice a dav hledačů postupuje lesem a volá Melasovo jméno. V návaznosti na to se v prosluněné stráni za potokem probouzí z odpoledního spánku hledaná osoba. Melas se odpočinutý vrací k ohni, kde se o něco později začíná rozvíjet vášnivá debata analyzující současnou politickou situaci a vracející se ještě k první přímé volbě prezidenta. Tato debata je po chvíli ukončena po zaznění názoru, že by všichni měli volit Dělnickou stranu.

V 17:50 hodin se zčistajasna objevuje nečekaná návštěva, a to poslední jedenáctý účastník Carlos, který sebou přes potok a dále lesním porostem vláčí menší, zřejmě dětskou koloběžku, na  které údajně přijel až z Chotěboře. Nedlouho po tomto milém shledání je zábava přerušena událostí, která může být pro někoho svým významem příznivá, pro jiného ale zároveň také i smutná. Stalo se totiž to, že první sud byl vypit. Příliš se netruchlí, protože se všichni už stejně těší na „Plzničku“. Probíhá povinné pózování se Stanley Cupem a jede se dál. Nové síly vlévá do žil píseň „Život je takovej“, při které někteří oslavenci hopsají po vratkých lavicích a největší odvážlivci dokonce vyskakují i na stůl. Mifo představuje také svou novou skladbu: „Poslední z posledních“. Mezitím se ve smaltovaném pekáči na ohni postupným restováním směsi cibule, uzenin a zeleniny vytvořilo lečo. Vzápětí Čaban chystá ještě šašlík.

Před půl devátou si náhle nakládá Lángí na rameno prázdný první sud a s tímto nákladem se chystá jít pěšky domů. Ve svém rozhodnutí odejít z oslavy je neoblomný. Nakonec sud přebírají Muf a Lejta, kteří se ve stejný čas také vypravují k odjezdu. Sic řady oslavenců poněkud prořídly, zábava pokračuje vesele dál. Bohužel už ve 21:40 hodin je dopit druhý sud. Podruhé v průběhu pár hodin se tedy pózuje se Stanley Cupem. Postupně se dopíjejí poslední piva z půllitrů, probíhá hrubý úklid, balení věcí, hašení ohně vodou z potoka a ve 22:35 hodin se velí k odchodu směr Chotěboř. Před vstupem na silnici stojí v cestě překážka v podobě uzamčené závory, která je ale poměrně rychle odstraněna, o což se postaral Karel jedním dobře mířeným razantním kopem. Na tento okamžik se psychicky připravoval v průběhu celé oslavy a bylo zřejmé, že měl celou akci po technické stránce dobře promyšlenou. Rozvalená dřevěná závora zůstává na místě jako připomenutí své doby a šťastná karavana táhne vesele dál. Čaban v jednu chvíli sjíždí opakovaně do silničního příkopu, aby o něco později chráněn kapesníkem odstranil z vozovky neznámé přejeté zvíře, a to zřejmě kunu. Ač nerad, zbavuje se infikovaného látkového kapesníku a pokračuje dál. Je vlahá noc, cesta příjemně plyne. Ve 23:40 hodin dorazí celý průvod na náměstí a v předzahrádce Bene hasí účastníci žízeň Kofolou. S výjimkou Bohyho, který samozřejmě volí colu s rumem. Když se zcela nepochopitelně znovu vrací vášnivé politické hašteření, tak je právě čas sezení rozpustit. Dvacet minut po půlnoci odchází všichni domů. Zůstává osamocen „poslední z posledních“ Bohy, který se později přesouvá do dalšího nonstop podniku, kde ve čtyři hodiny ráno koná za oslavou definitivní tečku. Akce „Bouda 29 let“ proběhla ve velice příjemné, přátelské a pohodové atmosféře.

 

Účast (11 lidí): Čaban, Bohy, Melas, Karel, Lejta, Lángí, Mifo, Muf, Hoch, Karel K., Carlos  

Neúčast: Josef (výměna kyčelního kloubu), Jarda (dovolená na Pálavě), Gombik (údajná cesta do Prahy), Číňan (se synem na turnaji), Russo (chřipka), Čáp (nemůže), Pinďa (nemůže), ...

 

 

---

 

2014 - Bouda 30 let  (20.-21.6.2014)

Pátek

Sraz byl velice promyšleně naplánován před Niklovnou symbolicky přesně v 15:15 hodin. V tento čas se u zadní restaurační zahrádky nakládá do Melasova auta „hekťák“ piv v podobě dvou 50 litrových sudů Kozla 10°. V tu samou chvíli na náměstí naviguje Mifo  směrem k Niklovně luxusní bílý devítimístný vůz s řidičem Rudou, do kterého rychle nastupují Karel, Bohy, Russo, Čaban a Muf. Při vjezdu pod Červeňákem se tato limuzína setkává s multikárou vlastníka pozemku nad potokem. Ten ihned odemyká železnou závoru, aby umožnil bezproblémový příjezd do údolí. Objevuje se také Gombik. Vzápětí se přiřítí také Melasovo auto s Carlosem a jeho otcem jako zpátečním řidičem. Protislužbou za odemčení závory je naložení historického vraku trabanta na multikáru. Následuje odnos velkého množství zavazadel do zaslíbeného místa a akce může začít.

Probíhají tradiční přípravné práce, především je nutné rychle nad sezením osadit plachty, neboť začíná pršet. Krátce po čtvrt na pět již následuje první přípitek. Oproti předchozím dnům se výrazně ochladilo a předpověď počasí nevěstí žádné velké zlepšení, právě naopak. Krátce na to přichází Lejta a deset minut před šestou završuje celkový počet účastníků na 11 lidí Lángí. Ostatní se předem z různých důvodů omluvili a někteří - navzdory předchozím slibům – k jejich škodě, prostě nepřišli. Nálada je ale výborná, nad sezením se ve větru třepetá transparent, nad ohněm se opékají špekáčky a u stolu někteří oslavenci z kelímků usrkávají pravou Brazilskou kávu – dle libosti rozpustnou či turka. Ohniště tradičně obstarává Melas, přičemž v předstihu v týdnu Gombik s Mufem motorovou pilou nařezali dřevo, které ještě částečně rozštípal Lejta. Od Lejty pocházelo také nové moderní rožnící zařízení, a to kvalitní a velmi důmyslný otočný rošt. Na tomto roštu již Muf, který se pro tento víkend ujímá role hlavního kuchaře, začíná v pekáči připravovat první pokrm s charakterem leča. Důvodem je to, že oba zásobovači zeleniny Carlos a Lángí svůj úkol splnili s výrazným nadstandardem. Rajčat, paprik a okurek je tak extrémní množství (celkem cca za 640,- Kč). Chleba pro pátek zajistil tradičně Bohy. Uzenář Muf přinesl hořčice a kečupy, Russo brambory a cibuli, Lejta rovněž cibuli (3,5 kg) a dále papírové tácky a ubrousky. Maso, uzeninu, špek, koření, sádlo, masox, kávu, čaj, cukr a ostatní důležité věci nakoupil Mifo.

V průběhu večera se hraje na kytaru a zpívají se tradiční písně, mezi kterými nemůžou chybět ani oblíbené songy zesnulých brachů. Mezitím Muf v Bohyho kotlíku vaří pro zahřátí gulášovou polévku. Gombik Mufovu kuchařskému umění nedůvěřuje a ostatní před ním zrazuje. Polévka je však dobrá a v chladné noci prospěšná. Krátce po tom se Gombik loučí s tím, že v sobotu snad ještě dorazí. Později odchází také Lejta, Lángí a Carlos. Pivo z prvního sudu však rychle mizí, a tak kolem půlnoci se již tradiční „zvedač sudů“ Karel začíná zajímat o detaily slavnostní pózování se Stanley Cupu. K tomu dochází přesně 13 minut po půlnoci. Hned po této mimořádné chvíli se začíná hovořit o způsobu přenocování. Původně uvažované vybudování stanového městečka na louce za potokem je zamítnuto, a tak Melas na nic nečeká a v předstihu si již staví stan v prostoru za transparentem. O něco později si chystá svůj dětský stan kopulovitého tvaru rovněž Mifo. Mezitím Bohy, Čaban i někteří další prosazují okamžité naražení druhého sudu, přičemž rozumně argumentují tím, že by v noci mohla přijít žízeň. Nápad je bleskurychle realizován a o chvíli později už se konzumace piva přehupuje do druhé půlky „hekťáku“.

Hodinu po půlnoci se poblíž Melasova stanu uložil ke spánku únavou zmožený Karel, který se předchozí noci navrátil z pracovního zasedání v Soulu. Ostatní se jej chystají následovat přibližně o hodinu později. Kdosi prohodí, že se jedná o „sedm statečných“. Možná tomu tak i je. Čaban na nic nečekal, mrsknul svojí mohutnou letitou matrací, kterou vznešeně nazývá karimatkou, do prostoru vedle ohně a souká své tělo do spacáku. Melas s Mifem zalézají do svých stanů, Muf se ukládá podél lavice, Bohy ke stromu a Russo i s botami na nohou si ustýlá přímo na klestí u ohniště.

 

Sobota

V 5:00 hodin ráno se v údolí ozývá nenápadné: „Mňňň, mňňň, aááách“. To se jako první probudil Russo, natočil si první pivo, v tichosti se usadil ke stolu a slastně vychutnává ranní doušky zlatavého moku. O něco později se u ohně probouzí Čaban a v tu ránu noční klid rázem končí. Čaban zhrublým hlasem ve stylu Pepina z Postřižin překotně křičí a volá jednu hlášku za druhou a tímto hlaholem probouzí všechny nocležníky. Před sedmou hodinou již usedají všichni ke stolu na snídani. Vaří se kafe, čaj, mažou se chleby s pomazánkovým máslem. Druhý sud již je z noci naražený, takže není na co čekat a roztáčí se první sobotní várka piv. Bohy s Čabanem se neustále vehementně dožadují písně Stovky hotelů, která se jim od večera usadila v hlavě. Všechny hřeje příjemný pocit z přenocování v přírodě.

Z Chotěboře přichází další páteční aktér Lejta, který cestou ještě přikupuje špekáčky. Po chvíli se jako čerstvá sobotní posila se objevuje také Hoch, který přináší nové bochníky chleba a dále jakési plastové fialové přívěšky s nápisem „Bouda 30 let ...“. Vzápětí Hoch vysvětluje, že tyto přívěšky sám navrhnul a vytisknul na vlastnoručně sestrojené 3D tiskárně. Většina účastníků si přívěšky nadšeně věší na krk. Čeká se ještě na Gombika a dále na Josefa, který telefonicky komunikuje z Prahy a slibuje příjezd. Naproti tomu případná návštěva Juchýna je spíše z oblasti utopie, protože Juchýn zřejmě asi ani nevěděl, kdo a kam ho na akci zval.

Je velmi chladné počasí, ještě chladnější než předchozí den. Kolem desáté proto Muf se svými pomocníky začíná vařit guláš z hovězího masa z mladých býků. Guláš se povedl a je opravdu znamenitý. Muf  ho navařil plný kotlík, a tak po poledni po vydatném obědu, nastává chvilkový útlum. Čaban si lehá na svojí matraci u ohně a i Mifo by si rád dáchnul. Ostatní je ale nenechají. Odpoledne pomalu plyne v poklidné atmosféře. Především pocit z přenocování na místě Boudy je povznášející. Pivo je velmi studené, a tak je sud vyjmut z ledové tříště v modrém barelu. Na akci kdosi přinesl knihu Kocour Mikeš, která se všem velmi líbí, zvláště pak Hochovi, jenž z ní často předčítá kontroverzní pasáže. Mifo občas brnká na kytaru, ale hudba se netěší velké přízni. Spíše se tedy nezávazně debatuje. V sudu je stále ještě hodně piv. Josef volá a omlouvá se, že je zmožen po jakémsi pátečním tahu, a že tedy není schopen dorazit. Probíhá druhé (sobotní) společné focení na troskách Boudy.

Přestože oslavenci nemají hlad, je třeba zlikvidovat zásoby jídla. Proto Muf a jeho parta na pekáči připravuje další směs masa, uzenin, cibule a zeleniny. Krátce po šestnácté hodině je jídlo již hotové, krásně voní a vybízí k odpolední hostině. Náhle někdo prohodí, že letos ani nedošlo k tancům kolem ohně. Mifo navrhuje, že „když tanec, tak jedině před jídlem“. V ten moment se oslavenci rychle přesouvají k ohništi a náhle vytryská bezbřehá radost a propuká pravé spartakiádní peklo. Nastává nepopsatelný rej, kdy nekontrolovaně a zcela bez zábran běsní úplně všichni. Nohy tanečníků zadupávají do země zelený porost. Do vzduchu létají PET lahve naplněné tajícím ledem. Bohy vyhazuje i těžká dřevěná polena. Přes rizikovost tohoto počínání, je tato činnost velmi legrační. Muf zděšeně odnáší z rožnícího roštu pekáč s připraveným pokrmem. Ostatní řvou hrdelním hlasem tradiční pubrockové popěvky a poskakují jako smyslů zbaveni. Čaban je v transu a křičí: „To je Rumcajs, to je Rumcajs, už je to tady, zase tančíme Rumcajse“. Vzápětí popadne ozeleněnou větev jako prapor a s výrazem šílence probíhá opakovaně tančícím davem z jedné strany na druhou. Dřevěná polena neustále nebezpečně dopadají na zem. Náhle se spontánně aktéři chytají kolem ramen a zcela zřetelně se začíná vytvářet populární kruh. Poslední místo zaplňuje tradičně Russo. Znalec sci-fi Karel už ani není překvapen, jen vesele pokyvuje hlavou a blaženě se usmívá. Slavnostní kruh zpečetil divokou chvilku a poté se již zadýchané postavy vrací zpátky ke stolu.

Pár minut po páté hodině odpolední zasyčel druhý sud. Zainteresovaný Karel proto navrhuje, že tentokrát pozvedne oba Stanley Cupy najednou. K této slavnostní chvíli si vybírá trosky Boudy a ochotně pózuje připraveným fotografům. Sudy nad hlavu zvedají i Lejta, Čaban a někteří další. A je to vskutku mimořádná událost, vždyť se podařila nevídaná věc. V pár lidech byl během cca 24 hodin pokořen „hekťák“ piv. Radost z toho je převeliká.

Postupně se začínají balit věci a chystat se na cestu, přičemž v 17:40 hodin ještě Čaban rozvalil ztrouchnivělou lavici. Před osmnáctou hodinou již všichni opouští údolí směr Chotěboř až na Hocha, který oznamuje, že jde ještě na další sud kamsi do Malče. Všichni jsou obtěžkáni těžkými a objemnými zavazadly v podobě sudů, spacáků, stanů a dalších věcí, proto Melas přivolává svou ženu s autem, která se vzápětí ještě otáčí pro druhou polovinu aktérů. Karel s Lejtou se i se sudy nechávají vysadit u pizzerie U krokodýla, kam jdou z neznámých důvodů pozdravit Mufovu manželku. Ostatní již je netrpělivě očekávají před Niklovnou. Čas ukazuje právě 19:00 hodin, když se zde náhle objevuje rozesmátý Čáp. S jidášským úšklebkem na rtech si přisedá ke stolu a vesele konverzuje. Tou dobou již možná k opuštěné Boudě přechází přes potok Juchýn. Ale toto je již pouze v rovině úvah.

Vzápětí se postupně všichni borci spokojeně odebírají ke svým domovům s blaženým pocitem, že 30. P.A.N. a jeho přátelé důstojně oslavili 30 let Boudy. Neuvěřitelné se stalo skutkem. Navzdory všemu a všem.

 

Účast pátek (11 lidí): Čaban, Bohy, Melas, Karel, Lejta, Mifo, Muf, Russo, Carlos, Gombik, Lángí  

Neúčast pátek: Josef (pracovní akce s policajtama), Jarda (koncert s dizzplayed), Hoch (v práci na odpolední), Číňan (na turnaji), Karel K. (nepřišel), Pinďa (nemůže), Čáp (navzdory slibům nepřišel), Kovin (má zkoušky v Teplicích), Juchýn (s manželkou u doktora), ...

 

Účast sobota (9 lidí):  Čaban, Bohy, Melas, Karel, Lejta, Mifo, Muf, Russo, Hoch  

Neúčast sobota: Josef (zmožený po pátku napsal, že nepřijede), Jarda (European Festival of Aviation), Gombik (nepřišel), Číňan (na turnaji), Carlos (jako řidič na svatbě), Pinďa (v práci), Lángí (nemůže), Karel K. (nepřišel), Čáp (zradil), Kovin (hraje u Opavy), Juchýn (možná dorazil až po skončení akce) ...

---

 

2015 - Bouda 31 let  (27.6.2015)

V pravé poledne poslední předprázdninovou sobotu se na obvyklém srazovém místě před restaurací Niklovna pomalu srocuje minihlouček nervózně přešlapujících lidí. To se totiž právě tento den koná další z tradičních oslav legendárního stavení zvaného Bouda. Přijíždí Karel a do jeho auta se nakládají sudy (2x 30 l piva Kozel 10°), uzenina, chleba a další důležité věci. Vzápětí přijíždí se svým vozem také loni avizovaný a očekávaný, teprve letos však znovunalezený Juchýn. Hlavní várka se následně přesouvá do zaslíbeného místa, přičemž je nutno projet zákazem, neboť v tomto roce proběhla rekonstrukce příjezdové silnice. Cesta je již sice přejezdná, avšak ještě nedokončená a nezkolaudovaná. Na místě samém jsou borci již netrpělivě očekáváni vstřícným a pracovitým sousedem, který na poslední chvíli na základě předchozí objednávky dokončuje velmi zdařilou lávku přes potok. Lávka je na první pohled velmi festovní, provedená z opracovaného dřeva včetně elegantního zábradlí, pobitá silnými fošnami. V průběhu dne ještě přibude roztomilý rozcestník s ukazately směrů: „Bezlejov - Krakonošovo - Trautenberkovo“. Nemůže tomu být jinak, poslední směr samozřejmě ukazuje do divoprostoru za potokem, cesta vede přímo do jámy lvové ...

Po příchodu na místo se ihned dostavuje nostalgická nálada, příjemná atmosféra magického plácku opět po roce prostupuje všemi přítomnými. Jsou tu Čaban, Mifo, Melas, Gombik, Bohy, Muf, Karel, Carlos. Spolu s nimi slastně vzdychá prostovlasý navrátilec Juchýn v metalovém tričku a baseballové čapce. Probíhají známé přípravné práce. O něco později se připojuje desátý účastník, a to čerstvě romanticky rozpoložený Lángí. V průběhu odpoledne ještě dorazí moderně, takřka vekslácky, oblečený Josef a ve večerních hodinách nečekaně i Russo. Ten je totiž nucen tento víkend ve své dílně dokončit větší čalounickou zakázku a předem se proto omluvil. Nakonec tedy dorazil, i když jen na kratší zastávku, přesto svou nedlouhou návštěvou stačil výrazně odlehčit z obsahu pivního soudku. Střídavě také přichází a odchází soused Mirek z pozemku za potokem, přičemž ve svém karavanu povětšinou nechává svoji ženu, která alespoň uvaří účastníkům výbornou kávu.

Po loňské výroční megalomanské akci bylo rozhodnuto, že rok 2015 se bude nést ve znamení návratu k původní vagabundské myšlence, tedy ke klasické kombinaci piva, buřtů a starých zaprášených songů. Pro mlsné jazýčky tentokrát chybí jak gulášek, tak i uzené plecko či kýta. Naštěstí alespoň špeku je dost. Vše se nese ve starém známém stylu a tradici, u stolu se vesele vzpomíná i vášnivě debatuje, čas pomalu plyne, pivo rychle sklouzává do vyprahlých hrdel oslavenců. Jedinou novinku přichystal Mifo, který z futrálu vytahuje elektrickou kytaru a zapojuje ji do malého přenosného komba. Hraje se a zpívá, tančí i běsní v lesním porostu. Nechybí vzpomínky na zesnulé kamarády. Přátelé se vesele objímají, plácají se po ramenou, mávají rukama i nohama, třesou hlavami, někteří i hrozí přinesenými metalovými proprietami. Bohy z radosti napadne video natáčejícího Melase, aby vzápětí natáčení ukončil Karel přesně mířenou ranou do objektivu ...

Když i druhý sud dosáhl svého dna, je čas vydat se na zpáteční cestu, kterou usnadňuje Gombikova manželka s přistaveným bílým autem. To už chybí Russo i Juchýn, který posilněn alkoholem odjel svým vlastním vozem. Po příjezdu na náměstí pokračuje oslava v předzahrádce Niklovny, kde Mifo stále ještě brnká efekty nabroušené skladby. Náhle se po něm sápe silně podroušený Dzindzi a při pokusu vyrvat elektrickou kytaru převrhne na Mifa plný půllitr piva. Ten je komplet i s kytarou smáčen. Pivo vyleje z kytary a hraje dál, produkci utne až přivolaná státní policie. Konflikt je vyřešen domluvou.

Akce končí někdy před půlnocí, kdy se všichni postupně odebírají ke svým domovům.

Účast (12+1 lidí): Gombik, Čaban, Melas, Mifo, Bohy, Karel, Muf, Carlos, Juchýn, Lángí, Josef, Russo, soused Mirek j.h.  

Neúčast: Jarda, Hoch, Číňan, Karel K., Pinďa, Čáp, Kovin, Berča ...

 

---

 

2016 - Bouda 32 let  (25.6.2016)

„Jsme jenom vobyčejný lidi, jsme jenom vobyčený lidi, ale dokážeme se bavit...“ - energicky vykřikuje Čaban krátce před dvacátou hodinou, zatímco se Mifo s kytarou pomalu zvedá ze země poté, co finále písně „Na co“ dohrál v pozici na zádech. Bohy zmateně kope do ohniště a jeho blízkého okolí a má poněkud rebelskou destrukční náladu. Video natáčející Russo nepřestává s nahráváním ani poté, co se zřítil i s telefonem na zem. Ostatní oslaveni ztěžka oddychují po prožitém zážitku a výstředních tanečních kreacích. Možná, že právě toto byl jeden z mnoha vrcholů oslavy „Bouda 32 let“, která se konala poslední červnovou sobotu roku 2016. Ale popořádku:   

V 10:30 hodin se před restaurací Niklovna schází skupinka starých brachů. Je tu již Čaban, Melas, Karel, Lejta, Carlos, Lángí, Pinďa, Bohy s autem. S druhým autem přijíždí Mifo se svým tátou jako zpátečním řidičem. Nakládají se dva třicetilitrové soudky piva a další potřebné věci. Krátce po jedenácté dopolední již hoši přechází ve směru dřevěného rozcestníku s ukazatelem „Bouda“ lávku přes potok, aby po nezbytně nutných přípravných činnostech již o půl hodinu později poprvé připili legendárnímu stavení Bouda. Sousedé za potokem opět výrazně zvelebili svoje letní bydlení. Kromě dřevěné lávky, přibyl na potoce rybníček s pohodlným schodištěm, kam je umístěna za účelem vychlazení plechovková poslední záchrana. Nelze si nepovšimnout vylepšení všech přístupových cest a mnoha dalších sousedových vychytávek.

Pivo v sudu není příliš vychlazené, nepomáhá ani patentované chladící zařízení „sud v sudu“. Proto je vymyšlen druhý patentový nápad, a to chlazení připevněným kusem ledu přivázaným provázkem přímo k tělu pípy. I přes tento geniální nápad, jsou první piva poměrně teplá. O půl jedné přichází Russo a krátce po třinácté hodině i Hoch. Ve 14:25 hodin se podává čerstvě v pekáči uvařený guláš a ani ne půl hodiny poté zasyčí první sud. Je to sice poněkud rychlé a překvapivé, ale vlastně to ani nikoho příliš nepřekvapí. V záloze je další sud, takže naštěstí nedochází k panice. Karel jen krátce zapózuje s vypitým sudem a bleskurychle obstará záměnu sudů. Nový sud je již krásně vychlazen a vybízí k slastnému ochutnání. Krátce poté přichází nepřekvapivě sportovně oblečený Josef s ledvinkou u pasu a rozesmátým výrazem na tváři. Poslední dorazí na své mašině Juchýn. Právě včas, protože následuje obvyklé společné focení na troskách Boudy. Celkem se sešlo tedy 13 účastníků a spolu se sousedem Mirkem jako občasným hostem se jedná o velmi pěknou účast. Po focení vyhládlo, a tak Mifo brutálně nasekal sekyrou několik drobných krajíčků chleba. Následně byla únava zažehnána čerstvou kávou, kterou připravila sousedova žena v karavanu za potokem.

Začíná se hrát na kytaru. Mimo jiné se při pietní písni Muchomůrky vzpomíná na Středu. Produkci však ruší hlasitě a vášnivě politicky diskutující Josef se svým příspěvkem o odvolaném policistovi s přišitýma ušima Robertu Šlachtovi. V pekáči se vaří další pokrm, ponejvíce připomínající lečo. Při písni Dýmovnice znenadání padá Lejta z lavice. V 18 hodin jsou zapáleny tři svíčky jako vzpomínka na zesnulé kamarády – Středu, Kordu a Šumce. V 18:22 hodin je dopit i druhý sud. Současně je proti dešti osazena plachta. Naštěstí déšť netrval dlouho, a tak již krátce na to se Mifo pokouší hrát na řádně nabroušenou elektrickou kytaru Brikety od Judas Priest. To již nemá na obličeji masku starého Bruny, se kterou se nyní zvesela fotografují ostatní oslavenci. V 19:08 hodin je do ledové tříště v modrém barelu vložen čerstvě přivezený třetí 15-ti litrový sud a zábava pokračuje ostrou hodinkou, při které se běsní v prostoru kolem ohniště. Probíhají veselé tance, metalové hrození, punkové pogo i Bohyho oblíbený vesnický dupák. Nečekaně dokonce dojde i na meziplanetární uzavření kruhu. Sci-fi znalec Karel je spokojen.

Zábava pokračuje, a když v modrém barelu zasyčí i třetí sud, je překotně rozebrána „poslední záchrana“ v podobě 18-ti plechovek Gambrinusu. Ale konec oslavy v zaslíbeném místě se neúprosně blíží. Ve 23:20 hodin nekompromisně velí k odchodu kvalitní čelovkou vybavený Melas. Cesta je po 168 vypitých pivech poměrně náročná, ale již dvě minuty po půlnoci Mifo pořizuje fotografii u cedule Chotěboře. Úplný závěr probíhá v Bene a zhruba hodinu a půl po půlnoci se oslavenci rozchází do svých domovů.

Účast (13+1 lidí): Čaban, Melas, Mifo, Karel, Lejta, Carlos, Lángí, Pinďa, Bohy, Juchýn, Russo, Hoch, Josef, soused Mirek j.h.  

Neúčast: Gombik, Muf, Jarda, Číňan, Karel K., Čáp, Kovin, Berča ...

 

---