BOUDA

1983

Na podzim 1983 Gombik, Mifo a Čaban začínají stavět Boudu v lesním porostu v části Chotěboře zvané Pod Oboleckou skálou. Postavena je část podlahy a rozestavěny jsou stěny. Jako sloupy slouží vzrostlé stromy, na které jsou prkna přibíjena hřebíky. Než je však ve stavbě pokračováno, je její zárodek neznámým škůdcem odstraněn.

Jako náhradní lokalita je vybráno místo pod Červeným kopcem po pravé straně silnice na Novou Ves. Na tomto místě již kdysi budoval obdobný objekt Gombikův brácha. Jako hlavní stavební materiál slouží především prkna, fošny a lešenářské podlážky, které byly různými způsoby získávány v místní části zvané Na cihelně, kde v té době probíhala velká výstavba rodinných domků. Všechen materiál byl převážen zejména vypůjčenou károu od Lorenců (Gombikových sousedů) a jako dopravní prostředek sloužila hlavně cyklistická kola zn. Favorit.

Jako první se začala stavět pravá boční stěna, při níž došlo k zásadnímu sporu o umístění masivního prkna pojmenovaného „Tlustá Berta“: zatímco Gombik prosazoval tuto mohutnou fošnu ponechat a později použít na stavbu podlahy, Mifo s Čabanem především proto, aby se stavba urychlila, prosadili umístění Tlusté Berty do stěny. Tlustá Berta se tak vlastně stala jakýmsi základním kamenem celé Boudy. Snad na základě této události, Gombik v budoucnu odmítl dělat klasickou dřevěnou prkennou podlahu a podlaha byla později položena pouze na hlíně bez izolační vzduchové mezery.

Ještě na podzim tohoto roku došlo k další zajímavé události, kdy se roztrpčený Mifo, který nevěřil, že lze Boudu postavit, vsadil s Gombikem a Čabanem o částku 50,- Kčs o to, že Bouda nikdy nebude dostavěna. Události následujících desetiletí ukázaly, jak hluboce se Mifo tehdy v chladném podzimním podvečeru roku 1983 mýlil.

1984

Poslední týden v srpnu 1984 byla Bouda slavnostně dostavěna a vytvořilo se tak něco, co nemá v novodobé historii obdobu. Parta se rozšířila o Marťase - Melase a o něco později se připojil Jarda. S tímto osazenstvem vznikl slavný „30. P.A.N.“. Od té doby se minimálně každý víkend chodilo Na Boudu, která se pomalu stávala jednou z nejvýznamnějších obdobných staveb v okolí. Ze strategického hlediska se jednalo o geniální umístění objektu Boudy. Přístup k Boudě je totiž prakticky možný pouze z čelní strany, přičemž hlavní překážkou je zde záludný, často rozvodněný potok. Ze zadní strany je Bouda chráněna mohutnou a prudkou strání. Pro neznalé návštěvníky byl zvláště potok velkou překážkou a především návraty z Boudy v nočních hodinách jsou dodnes extrémně náročné, přičemž suchou nohou přejde málokdo.

V základním provedení se jednalo o jednopodlažní stavbu, ve které byla předsíň oddělena od hlavní místnosti stylovou kulánkovou stěnou. Podlaha byla provedena z pečlivě zdusané jílovité zeminy, která byla překryta několika vrstvami vodovzdorných materiálů. Nášlapná vrstva byla tvořena kvalitním linoleem od Melasovy babičky. Zastřešení objektu bylo v této první etapě provedeno pultovou střechou s živičným povrchem z pískované lepenky. Tuto lepenku sehnal nějakým způsobem Čaban od své sestry, která v té době stavěla rodinný dům. Již v této době bylo možné v Boudě přespat, k čemuž sloužily patrové postele u pravé boční stěny. Později byla horní postel odstraněna z důvodu vestavby schodiště a zůstalo tak pouze dolní lůžko určené pro nočního topiče. V zimním období byl objekt vytápěn Klepetkovými kamny. Tato kamna byla odcizena jistému panu Klepetkovi - stavebníkovi, který stavěl dům v blízkosti Čabanovy sestry. Klepetkova kamna však vůbec netáhla a později musela být vyměněna. O diskutabilní kvalitě Klepetkových kamen může podat svědectví Gombik s Čabanem, kteří Na Boudě za ukrutného mrazu přetrpěli část Silvestra.

1985

V roce 1985 byla Bouda dále rozšiřována a zvelebována. Nad spodní stávající částí bylo vybudováno podkroví, které bylo celé koncipováno jako lůžková část. Přístup do podkroví byl z přízemí po pohodlných dřevěných schodech a od spodní části bylo horní patro odděleno poklopem. Z podkroví byl potom uzamykatelnými dvířky umožněn vlez na balón respektive lodžii se zábradlím. Zábradlí na balóně bylo zdobeno okrasnými samorosty, což dodávalo Boudě nezaměnitelný ráz lesního stavení. Z balkónu bylo možné pohodlně obsluhovat udírnu, která byla provedena jako koncový kus komína. Udírna byla mistrovským dílem Marťase a k plné spokojenosti sloužila prvních několik nejaktivnějších let Boudy. Osvětlení podkrovního prostoru bylo zajištěno moderním výklopným trojúhelníkovým oknem z nerozbitného plexiskla. Malé okénko bylo umístěno rovněž v druhé štítové stěně nade vlezem na balkón.

Uzamykatelná dvířka oddělující podkroví od balkónu byla jedné noci velkou překážkou pro Jardu, který si potřeboval orálně ulevit. Jen díky pomoci spolunocležníka Čabana, který bleskurychle otevřel uzamčená dvířka, se obsah Jardova žaludku neocitnul v lůžkové části Boudy, ale naštěstí alespoň venku na balkóně.

Z architektonického hlediska byla nejvýraznějším prvkem sedlová střecha s navazující lodžií. Jako střešní krytina byla použita opět lepenka (nejlevnější typ tzv. papírovka). Jeden balík byl zakoupen za 100,- Kčs ve stavebninách a druhý Mifo a Gombik odcizili za hluboké noci z Mateřské školky v ulici Březová, která v té době byla stavěna v „akci Z“. Lepenka byla použita rovněž v interiéru jako obložení stěn. Na stěnu za kamínky byl hřeby přitlučen plech. Přitloukání tohoto plechu bylo velmi hlučnou záležitostí a větší rámus už zřejmě v lese kolem Boudy nikdy více nezazněl. I když, například stloukání dveří, což byl rovněž „pěknej rambajs“, přivábilo k Boudě dokonce i samotného hajného. Na tomto místě je třeba říci, že muži v zeleném byla existence Boudy se skřípěním zubů tiše tolerována, což údajně „posvětil“ na schůzi myslivců starej Buri. Na druhou stranu k tomu zřejmě trochu přispěl i ten fakt, že okolí Boudy bylo udržováno poměrně v pořádku, padlé stromy byly zpracovány jako topivo a les kolem Boudy tak byl pravidelně čištěn a rekultivován.

Je třeba zmínit, že při výstavbě Boudy takovým jakýmsi nehrajícím kapitánem byla Melasova babička, která sehnala do Boudy spoustu zajímavých a užitečných věcí. Za zmínku stojí především linoleum a kvalitní starožitný nábytek. Dalšími kusy nábytku byly dvě masivní dubové truhlice, které spolu s historickými obrazy Svatých přivezli Gombik a Mifo na fichtlovi z Podmoklan. Stěny byly vyzdobeny jednak výše uvedenými historickými obrazy Svatých a dále různými fotkami a rovněž plakáty z časopisu Stadion.

V roce 1985 již byla Bouda plně funkční a běžně již zde bylo nocováno. V dubových truhlách byly pro tyto účely uschovány před vlhkem velké vlněné deky. Oblíbeným pitím chlapců z 30.P.A.N. byla v této době především stará dobrá Pražská vodka, která se většinou kupovala při cestě na Boudu v dnes již téměř zapomenuté hospodě Na Hrázi.

1986

I v roce 1986 byla Bouda užívána výhradně 30. P.A.N., tj. Čabanem, Gombikem, Mifem, Melasem a Jardou. Samotný objekt Boudy byl neustále vylepšován a rozšiřován. Byla zvětšena předsíň a vchod byl změněn tak, že nebyl přímo ze směru od potoka, ale do Boudy se vcházelo předsíní ve tvaru písmene „L“. Venku byl postaven přístavek na dříví, které bylo v rámci možností a chuti neustále doplňováno tak, aby zásoby dřeva na zimu byly dostatečné. Proti povětrnostním vlivům byla z vnější strany Bouda natřena vyjetým olejem. Při natírání poslední části Boudy – madla u vchodových dveří, vystříkl vyjetý olej Jardovi do oka a musel si jej dlouho vyplachovat v blízkém potoce.

Rovněž samotné zařízení Boudy se výrazně změnilo. Především byly postaveny robustní patrové palandy u zadní stěny, zůstávala i oblíbená postel pod schody určená pro nočního topiče a celá horní luxusní lůžková část vybavená matracemi. V Boudě tak mohlo najednou pohodlně přenocovat i více než 5 lidí. Toto neustálé rozšiřování objektu bylo velice prozíravé a Bouda tak byla důkladně připravena i na větší akce, které se Na Boudě v dohledné době měly konat.

Pod velkým proskleným dvoukřídlým oknem u zadní stěny byl zhotoven pevný stůl a židle. V Boudě bylo čisto, Mifo se zde dokonce jeden čas přezouval do pantoflí (než mu je Čaban spálil v kamnech!). V kredenci byl vždy čaj, cukr, šumáky, trvanlivé potraviny a pro případ nouze pár drobných mincí. Za Boudou bylo vybudováno pohodlné venkovní sezení v podobě velkého stolu a lavic. Oblíbené byly rovněž takzvané „jednonožky“. V blízkosti venkovního sezení bylo upraveno prostorné ohniště, u kterého byla pro obsluhu ohniště zřízena pohodlná pohovka vyrobená z kmene padlého stromu s přistavěným opěrátkem.

1987

V roce 1987 byla Bouda zřejmě na vrcholu své slávy, začaly se zde konat sudy a jiné oslavy. Zároveň se tak Bouda naplno otevřela pro různé návštěvy. Protože pro borce z 30.P.A.N. by vypití sudu bylo přece jen poněkud velkým soustem, tak na první sud byli pozváni jako hosté například zahradník Juchýn a známý čalouník Josef K., který nabízel ostatním i nějaké podivné tabletky zahradník Juchýn.

Často zde popíjeli například i Jardovi spolužáci z Gymplu. Poprvé se tak Na Boudě představili lidi jako Bohy, Prokop, Gemil (dnes v USA), mladej Sudy a další. Posledně jmenovaný se proslavil především tím, že pivo místo do sebe, lil na zem a neustále si připočítával nové a nové čárky v jakési prapodivné gymnazijní soutěži. Boudu v té době rovněž navštívil Mifův přítel z Holandska Gideon a pořídil si zde na památku několik snímků této, pro něho jistě zajímavé stavby. Útočiště Na Boudě po svém vyhazovu z domova našel na čas Dandys, který si dlouhé večery při svíčce krátil čtením výstřižků z časopisu Stadion. Oblíbené prý byly především obrázky mužstev, na jejichž rubové straně vycházely ve Stadionu pravidelně povídky.

Sudů a jiných akcí v tomto roce bylo opravdu hodně a je jen škoda, že o tom není dochován žádný záznam. Legendární je výprava do Malče na zábavu přes pole, kde se Melas tak zřídil, že přišel o jednu botu tzv. „čínu“ a musel jít spát k babičce. Druhý den zbylou tenisku pověsil na stěnu Boudy na památku, aby následující rok ještě posloužila Mifovi. Za zaznamenání stojí rovněž to, že na Boudě spala jednu noc tehdejší Čabanova holka Iveta.

Na druhou stranu nikdy nebyl realizován Čabanův velký sen, postavení sklípku moravského typu ve stráni nad Boudou. Několikrát Čaban již dokonce začal s kopáním, avšak zřejmě proto, že se k němu ostatní nepřidali, k realizaci nikdy nedošlo. Na místě plánovaného sklípku tak později vnikla skládka komunálního a jiného odpadu.

Po celou dobu existence Boudy byla velkým problémem přítomnost myší v Boudě i jejím okolí. Těmto hlodavcům se objekt líbil natolik, že jej neustále vyhledávali, občas v něm přebývali a páchali drobné i větší škody. Při nocování v Boudě, tak byl vždy slyšet pohyb těchto malých vetřelců, nejčastěji v útrobách lůžka pro nočního topiče pod schodištěm. Neustále proto byly prováděny různé deratizační akce, s většími či menšími úspěchy.

1988

I v roce 1988 byla Bouda hojně využívána pro různé oslavy, a tak se tady loučil se svobodou před odchodem na vojnu například Kuny a jeho banda - Dandys, Kaňka, Hoch, Plž, Kiki Hubáček a další. V podání této party se poprvé na Boudě objevil sud tzv. „hekťák“ (200 piv). I nadále se Na Boudě objevují lidi z Juchýnovy bandy, mimo jiné rovněž starý známý čalouník Josef K., který se zde údajně dal dohromady se svojí budoucí ženou Pavlínou a Bouda tak nepřímo přispěla k jednomu zřejmě spokojenému manželství.

V létě 1988 se konala další náročná výprava přes pole do Malče na šmik. Mifovi tam ukradli, stejně jako před rokem Melasovi, tenisku. S kelímkem na noze namísto boty, za popěvků „Let It Be“ a „Je to poprvé“, proběhla cesta ze zábavy zpátky na Boudu. Druhý den na cestu domů musel Mifo použít Melasovu botu z minulého léta.

Památné je například i nedělní dopíjení sudu Gombika a Míši-Šumce, kteří topili v ohništi tím způsobem, že popondávali dva kmeny dlouhých soušek a přilévali na to z kanystru vyjetý olej. Říkali tomu „naše klacky“ a tyto legendární klacky u Boudy vydržely ještě asi dva roky, než je na obrovské vatře nekompromisně spálil Metud ve skautském oblečení, s kloboukem s liščím ohonem.

1989

V roce 1989 na Boudě probíhaly další a další akce, sudy a oslavy. V té době se tady objevují lidé jako Rusák, Středa, Berča, Plechovka, Metud, Bohouš Mol, Bořek, mladej Venca a další. Nadále zde také samozřejmě paří zahradník Juchýn se svojí bandou. Život Na Boudě v tomto revolučním roce je stále bouřlivý a divoký, ale již se na něm většinou nepodílejí lidi kolem 30. P.A.N.

Bouda měla ve svých nejslavnějších letech svojí kroniku, ve které byly podrobně popsány všechny jednotlivé návštěvy i konané akce včetně seznamu účastníků. Dále zde byly zaznamenány veškeré stavební úpravy a postupy výstavby Boudy. Tato kronika byla velice pečlivě vedená, a tak je opravdu velká škoda, že později z Boudy záhadně zmizela. Stalo se to v době, kdy se o Boudu začala vážně zajímat policie, tzv. VB. Dnes již se nikdo nedozví, kdo zatím vším stál. Je však zřejmé, že se o Boudu vážně zajímala i samotná STB. Ze strany policie byl vyvíjen enormní tlak na odstranění Boudy, k čemuž naštěstí nikdy nedošlo. V sázce však bylo hodně a odolat bolševickému aparátu nebylo jednoduché.

1990

Na jaře 1989 šel Čaban na vojnu, na podzim 1989 jej následovali Mifo, Melas a Josef. Další ze zakládajícího spolku 30.P.A.N. Jarda studoval. Na jaře 1990 narukovali na vojnu rovněž Gombik s Míšou-Šumcem. Bouda tak pomalu upadala v zapomnění, k čemuž částečně přispěly i výše uvedené problémy se Státní Bezpečností.

V roce 1990 je tak významnou událostí asi jen to, že Na Boudě v létě cca. 14 dní bydlel Kovin poté, co odešel z domova a neměl kde spát. Vybudoval zde však lávku přes potok, na polici mu tikal budík a ke spokojenosti mu tak zřejmě chyběla jen autobusová zastávka, protože musel ráno vstávat o hodinu dříve, aby se včas pěšky dopravil do práce do Cheposu. Z jeho pobytu se na Boudě dochovala kniha zapůjčená z Městské knihovny v Chotěboři. Samotný Kovin na čas strávený Na Boudě dodnes s nostalgií v hlase rád vzpomíná a považuje toto období za jedno z nejpřínosnějších ve svém životě.

PageRide.com

Tradiční bylinná medicína

Salón pre psov AISHA