BOUDA

 

Melas, Mifo, Josef a další se vrací z vojny a je učiněn více než úspěšný pokus o znovuzrození ducha Boudy. Všem je jasné, že nelze pokračovat tam, kde byla činnost Boudy přerušena. Zvláště také proto, že jeden z hlavních strůjců Boudy Gombik, je vlivem nových poměrů ze hry. Rovněž vizionář a historik Čaban se toulá kdesi po světě a poslední z 30.P.A.N. Jarda stále ještě studuje.

Možná i z těchto důvodů byla Na Boudě ve vší skromnosti na konci srpna uspořádána pietní akce „7 let Boudy“. Na té se objevují další pro Boudu neokoukané tváře - tzv. „parta chlapců ze Severní ulice“: Karel, Muf, Čáp, Korda, Kašuk, Tomáš A. - a vytváří se tak nové, velmi silné jádro. K překvapení všech nechyběl ani Čaban, jehož existence v té době byla zahalena rouškou tajemství, a tak to, že se Na Boudě objevil, bylo velmi potěšující. Oslavy se zúčastnil například také Mafčok, který přinesl ke konzumaci velké množství sýra. O opékání uzeniny se staral Muf, který v té době chodil z dívkou prodávající v Masně, a tak mu byla přidělena funkce „uzenář“. Od těch dob Muf ve všech následujících ročnících, kterých se účastní, tuto činnost kvalitně zajišťuje a obstarává. Zajímavým účastníkem byl také Karel K., který přijel na kole, a proto byl ihned určen do funkce „rychlá spojka“. Tato funkce mu zůstala dodnes, přestože se již příliš nezúčastňuje. Celkově se akce nad očekávání zdařila a zrodila se tak nová velmi pozoruhodná tradice, jejíž kvalitu v tomto roce 1991, nemohl nikdo z přítomných předvídat ani ocenit.

Samozřejmě, samotný objekt Boudy již dávno nebyl udržován, a tak poněkud sešel. Avšak pořád se jednalo o velmi kvalitní stavení včetně nejnutnějšího vybavení, které bylo schopné v případě nepříznivého počasí poskytnout úkryt pro příchozí oslavence.

 

 

 

 

Po úspěchu z minulého léta, bylo rozhodnuto o opakování oslavy Boudy. A tak se opět poslední víkend v srpnu sešli staří známí na akci s názvem „Bouda 8 let“. Detaily jsou však již zapomenuty, pouze se ví, že jedním z účastníků byla Ája - budoucí paní L.

 

 

 

 

V tradičním termínu koncem srpna byla uspořádána další akce „Bouda 9 let“. Účastnili se mimo jiné Josefovi přátelé jako Sysel, policajt Luboš, mladej Fíďa a další. Detaily z oslavy jsou však již rovněž zapomenuty.

 

 

 

 

Velkolepá oslava k 10. výročí byla koncipována ve velkém stylu, dokonce byly vyrobeny pivní tácky se znakem „10 let“. Akce se však příliš nezdařila, protože Kovin s sebou na Boudu přivábil spoustu svých známých a jednu chvíli se tak v prostoru kolem Boudy pohybovalo i více než 20 lidí najednou, tvořily se skupinky a zábava nebyla ideální. Za zaznamenání stojí uvést především účast žida Hliníka s jeho ženou. Od té doby se stala velkým hitem Na Boudě skladba „Jdou židi, židi jdou ...“.

 

 

 

 

Poučením z předešlého roku, byla „Bouda 11 let“ návratem k předchozím klidnějším akcím. Oslava se opět velmi vydařila. V té době na Boudě s největší pravděpodobností pobýval skinhead, neboť v Boudě bylo nalezeno rozložené lůžko, bunda tzv. „Bomber“ a další skinheadovy věci. Ve večerních hodinách během akce bylo vypozorováno, že se skinhead zřejmě pohybuje někde okolo v tmavém lese. Ačkoliv na něj účastníci oslavy hlasitě pokřikovali a dokonce jej zvali i k ohni, skinhead nenašel odvahu přijít blíže k Boudě a musel tak zřejmě čekat v lesním porostu, až akce „Bouda 11 let“ skončí a objekt se opět na rok vyprázdní.

 

 

 

 

Další vydařená akce podpořená masivní propagandou v podobě pozvánek. Především návrat ztraceného syna Gombika byl téměř událostí roku. V roce 1996 se totiž neudržovaná Bouda dostala do kritického stavu. Celá pravá boční stěna, která byla postavená jako první a jejíž součástí byla i legendární fošna Tlustá Berta, byla neznámým záškodníkem celá vyvrácena. I stav zbytku přízemí Boudy byl v žalostném stavu a kompletní oprava by byla příliš náročná. Proto v předstihu Gombik za asistence Mufa tuto spodní část odbourali a horní podkrovní patro se sedlovou střechou položili přímo na zem. Na místě Boudy tak vznikl pouze malý objekt ve tvaru písmene „A“. Symbol Boudy Tlustá Berta definitivně vzala za své. Z dalších úprav byla pro zdar plánované akce důležitá oprava venkovního sezení se stolem a lavicemi. Přemístěné horní patro mohlo sloužit alespoň pro uschování věcí před nepřízní počasí.

Akce byla zajímavá především tím, že se příliš nevydařilo počasí. Naštěstí se ještě před začátkem deště podařilo postavit festovní přístavek, na který byla napnuta velká igelitová plachta. V prudkém dešti a v chladném počasí se všichni účastníci shromáždili pod tímto provizorním přístřeším, zábava byla jako vždy výborná a všichni aktéři mohli být spokojeni. Jako nováček se akce zúčastnil Carlos, který byl ustanoven do funkce „mladý pumpař“. Zpátky se šlo pěšky v dešti, což nejméně vadilo Míšovi, který si zhotovil pokrývku hlavy z vydlabaného půlbochníku chleba. Oslava byla zakončena v restauraci Panský dům, kde Míša usnul s  krtečkem primeros na palci. Z akce se zachovala rozsáhlá fotodokumentace od Kordy.

 

Účast (12 lidí): Gombik, Mifo, Čaban, Melas, Karel, Míša, Korda, Středa, Čáp, Carlos, Muf, Bohy

 

 

 

 

Oslava byla zorganizovaná v šibeničním termínu, neboť Mifo zapíjel narození své tehdy čtyřdenní dcery. Stejně jako předchozí rok, dorazil navrátilec Gombik. Po dlouhé době se dostavil rovněž „rychlá spojka“ Karel K. Během oslavy znovu pršelo, takže se sedělo pod přístřeškem z minulého roku, který se naštěstí ještě dochoval v obstojné kvalitě. Vrcholem večera byl nesporně tanec Bohyho na stole. Stůl však váhu šíleného patologa nevydržel! Cesta pěšky zpátky do Chotěboře byla zakončena na zábavě na parketě u Nádržky, kde hrála skupina BRIX. Opět se z akce zachovala kvalitní fotodokumentace od Kordy. Josef přišel na akci až později se svojí tehdejší přítelkyní cizinkou Valerií – pozdější Miss Vysočina. Hlavním hitem večera se stal song: „Běloruska běží lesem ...“.

 

Účast (13 lidí): Gombik, Melas, Čaban, Mifo, Karel, Bohy, Čáp, Středa, Korda, Míša, Karel K., Josef a běloruska Valerie j.h.

 

 

 

 

Další vydařená akce, patolog Bohy slaví narození své dcery. Pro účely a propagaci akce byly vyrobeny pozvánky plné fotografií z předchozích ročníků a samotný vstup Na Boudu byl možný pouze s nalepenou speciální samolepkou „14 let Boudy“. Sud se v předstihu chladil ve studni u Karla na zahradě. I přes toto opatření však pivo nebylo příliš studené. Na Boudu byli všichni aktéři odvezeni pekařským vozem Avií, kterou řídil dopravce Míša-Šumec s pověstnou hláškou: „Pustil jsem jim tam dozadu větrání...“. Míša také zajistil největší zásoby proviantu v dějinách Boudy. Kromě mnoha bochníků chleba se jednalo především o několik kilogramů čerstvého libového masa. Bohužel neochucené hovězí a vepřové maso nakonec z velké části končí na skládce na místě Čabanova plánovaného moravského sklípku. Paradoxně řidič Míša-Šumec se při vracení auta do Chotěboře „zaseknul“ v Pančáku, a tak nakonec Na Boudu vůbec nedorazil. Nicméně zábava byla tradičně vynikající, účast hojná a sud byl v letním horku poměrně rychle vyprázdněn. Zpáteční cesta byla realizována taxíkem a oslava zakončena v restauraci Čertův stolek. Jako host přijel na kole až z Havlíčkova Brodu George Prokop, který po skončení akce jel zase zpátky do HB.

 

Účast (12 lidí): Čaban, Mifo, Karel, Korda, Bohy, Muf, Čáp, Melas, Carlos, Gombik, Prokop j.h., mladej Sudy j.h.

 

 

 

 

Na základě zkušeností z minulého roku se očekávala velká účast, takže byly objednány 2 ks sudů (30 l). Nakonec se sešlo pouhých 9 věrných + host Aleš. Míša přišel s ortopedickým límcem kolem krku. V úvodu bylo opraveno sezení, především stůl, který již byl značně poškozen. Počasí je chladnější, zábava však tradičně výborná, a tak i těch 120 piv nakonec není až tak velkým problémem. Možná také proto, že pumpování vzduchu do sudu je zajišťováno kompresorem. Sud samotný je poprvé chlazen ledem z PET lahví.

Druhý den po skončení oslavy se zjistilo, že jeden ze sudů byl sprostě ukraden z Boudy, ve které byly sudy určené k odvozu uschovány. Nemalá částka za ztracený sud (3200,- Kč) se později musela uhradit prodejci Čejkovi. Z tohoto důvodu následující tři roky již nebyl sud ponecháván na místě do druhého dne a pro odvoz sudu byla používána malá kárka. Provoz kárky zajišťoval vždy její vlastník Karel.

Naposledy se sedí v prostoru Boudy, ze které již však zůstává pouze hromada prken. Jako viník zbourání i toho zbytku, co ještě z Boudy zůstalo a z krádeže sudu, byl vytipován a určen majitel louky nad potokem, za což se mu o dva roky později dostane kruté odplaty při akci „Kupky sena“. V troskách Boudy je však vidět i legendární fošna Tlustá Berta a to je dobrá zpráva.

 

Účast (10 lidí): Čaban, Mifo, Melas, Karel, Carlos, Bohy, Středa, Muf, Míša, Aleš j.h.

 

 

 

 

Na Boudu je zajištěn odvoz s velkým TAXI Doležálek. Míša absolvuje oslavu s berlemi, neboť má rozdrcenou nohu a dostat jej přes potok je složitou záležitostí. Na místě Boudy řádí sršni, proto je sezení přeneseno cca. 100 m od Boudy směrem proti toku potoka. Sedí se všude možně, dokonce i na legendárních Klepetkových kamnech. Počasí je velmi horké, pivo je proto předchlazeno ve sklepě restaurace Niklovna a společně s účastníky dopraveno na místo. Jako další chlazení přinesl Čaban s sebou hasící přístroj a sud jím „obstříkal“. Protože se však jednalo zřejmě o práškový hasící přístroj, chladící efekt se nedostavil.

Jedním z účastníků je i starý známý boudový nocležník Kovin, který dlouho nikoho nepouští ke slovu. V jiném debatním kroužku diskutuje překvapivě se účastnící Jarda. Ten postupně v nekonečných rozhovorech umoří Karla, následně Bohyho a nakonec mu zůstává pouze Josef, se kterým později odjíždí na kole do Chotěboře. Ostatní jedou opět s TAXI Doležálek, a potom, co jsou městskou policií vykázáni z náměstí pro rušení nočního klidu, akci zakončují v restauraci Niklovna. Později se zbylí přesouvají ještě do BENE: Karel samozřejmě vláčí všude s sebou kárku na sud, Mifo kytaru, Melas tradičně sekeru, Středa pumpu ...

Největší problémy však způsobil Míša-Šumec, který původně nechtěl Na Boudu z důvodu své rekonvalescence vůbec jít. Na dobu odjezdu pouze vzorně přinesl na náměstí cibuli, kterou každý rok zajišťuje. Nakonec byl ostatními natěšenými účastníky přemluven a dopraven na místo. Cesta zpátky přes potok a po louce ve stoupání k silnici, kde již čekal nervózní taxikář Doležálek, však byla z důvodu Míšovy společenské únavy extrémně náročná. V nastalé panice a beznaději jej patolog Bohy již chtěl se slovy „ztráty jsou povoleny“, ponechat na místě. Naštěstí fyzioterapeut Kovin zhotovil za pomoci jednoho dobrovolníka záchranářskou stoličku z rukou a Míšu vynesli od Boudy až k silnici do dopravního prostředku TAXI. Míša tak byl zachráněn před jistou smrtí.

 

Účast (12 lidí): Čaban, Mifo, Karel, Bohy, Čáp, Středa, Muf, Korda, Míša, Josef, Kovin, Jarda