BOUDA | Historie 2001-2010

2001 - Bouda 17 let (28.7.2001)

Na Boudu jsou účastníci i se sudem odvezeni Renaultem 19 Áji L. Druhá skupina se vydává pěšky. Oslava probíhá na stejném místě a ve stejném duchu jako minulý rok, tj. asi 100 m od Boudy. Opět se mimo jiné sedí na proslulých Klepetkových kamnech. Akci poprvé absolvuje mladík Klába Pinďa. Všichni účastníci se hned v úvodu odebrali ke společnému focení u trosek Boudy. Na hromadu prken se vyšplhal Míša, který se však náhle zřítil z vrcholu dolů. Naštěstí však přežil. O další pozoruhodnost se postaral Korda, který si šel k vyschlému potůčku pouze umýt ruce a do vody hloubky cca. 15 cm spadl a komplet se celý namočil včetně drahého fotoaparátu.

Při zpáteční cestě proběhla na louce nad Boudou v Čabanově velkorysé režii odvetná akce „Kupky sena“. Jednalo se o náhlou spontánní akci, kdy byla tvrdě a nekompromisně pomstěna krádež sudu z roku 1999.

Účast (10 lidí): Čaban, Mifo, Melas, Karel, Carlos, Bohy, Korda, Muf, Míša a Pinďa. + Melasův brácha a jeho kámoš j.h.

2002 - Bouda 18 let (27.7.2002 - ?)

Odjezd Na Boudu je realizován velkým žlutým vozem dopravce Hořínka. Koná se další z velkých návratů Gombika na Boudu. Oslava je znovu bouřlivá, pivo chlazené ledem z PET lahví dobré a uzenina pečlivě připravená od uzenáře Mufa kvalitní. Míša je, zdá se, po několika letech zcela zdráv a v závěru večera, stejně jako v letech minulých, účastníci oslavy triumfálně zvedají nad hlavami ve vítězném gestu vypitý „Stanley Cup“.

Účast (11 lidí): Čaban, Mifo, Gombik, Melas, Karel, Carlos, Bohy, Středa, Muf, Míša a Pinďa

2003 - Bouda 19 let (26.7.2003)

Sraz účastníků je v 13,30 u restaurace Panský dům. První skupinu (Gombik, Čaban) se sudem, stavebním materiálem a ledem v PET lahvích veze na Boudu Mifo, který se ihned vrací a jede s druhou skupinou s TAXI Doležálek. Třetí skupinu tvoří Melas se svojí kompletní rodinou.

Na začátku akce byl opraven stůl a rozšířeno sezení, které zůstává však stále cca. 100 m od místa Boudy, což je podrobeno značné kritice. Korda absolvuje akci s francouzskými holemi a hned v úvodu se postará o největší rozruch, neboť se mu cestou v náročném lesním terénu z jedné hole ztratil gumový špunt a Korda jej musel klečíc na kolenou hledat. Hned potom mírně otřesená Marťasova rodina odjíždí a zábava se může rozvinout. Točení piva se ujímá Karel, ohniště a opékání uzeniny obsluhuje místo absentujícího Mufa Melas. O zábavu se tradičně stará především Čaban se svojí historickou analýzou. Jedním z témat je i členství České republiky v Evropské unii. Gombik nahlas přemýšlí nad stavbou nové Boudy, s nadšením mu přizvukuje Carlos, který se ihned hlásí do GPS (pozn. GPS = Gombikova pracovní skupina). Čaban opět po mnoha letech mluví dokonce o sklípku s kamennými klenbami. Fantazie všech pracuje na plné obrátky a chvílemi se zdá jakoby se vrátily „zlatý osmdesátý léta“. Účast Carlose na této akci je zvláštní tím, že před půl rokem přežil těžkou autohavárii, při které doslova vstal z mrtvých.

Kolem půl páté se nad údolím začínají rozléhat první songy. Asi v pět přichází Středa, který právě dorazil z dovolené na Vranově a ihned se ujímá výčepu. Něco po šesté se objevuje další hrdina Míša - Šumec, který tradičně přinesl cibuli a navíc sterilované okurky. Jasně největší pochutinou se však v závěru stávají brambory pečené v popelu ohně, které obstaral Carlos. Zábava je výborná, všichni se dobře baví, tak trochu překvapivě se mírně picnul Čaban. Tančí se nejen kolem ohně, ale i hluboko v lese. Před devátou hodinou je k velkému překvapení všech účastníků sud úplně prázdný, což vyvolá drobnou paniku v jejich řadách.

Pro invalidního Kordu a unaveného Míšu přijíždí Ája L. a samozřejmě si domů odváží Melase. Ostatní podnikají cestu pěšky, pod zámeckým kopcem se odděluje Gombik. Oslava je zakončena na městě v předzahrádce Niklovny, kde již netrpělivě čekají Korda s Míšou. Kolem půlnoci se staří přátelé rozcházejí ke svým domovům s příslibem, že za rok to bude zase velký!!!

Účast (10 lidí): Čaban, Mifo, Gombik, Melas, Karel, Carlos, Bohy, Korda, Středa a Míša-Šumec

- 24.9.2003

Ve středu 24.9.2003 zemřel v Brněnské nemocnici po krátké těžké nemoci Středa. Na jeho pohřbu o osm dní později se schází většina známých účastníků Boudy a poté až do pozdních večerních hodin probíhá pietní akce v restauraci Niklovna za účasti Čabana, Melase, Mifa, Míši, Kordy, Kovina a Carlose.

2004 - Bouda 20 let (7.8.2004)

Akci předcházela o dva dny dříve (ve čtvrtek) brigáda, na které se sešli Gombik, Mifo, Karel, Carlos a Čaban. Posledně jmenovaný dodal prkna, fošny a špalky a z tohoto materiálu bylo provedeno komplet nové venkovní sezení. Byl zhotoven obrovský masívní stůl a dále ze všech stran tohoto stolu 4 kusy lavic pro cca. 20 lidí. Starý stůl byl opraven a ponechán stranou pro potřeby točení piva a přípravu jídla.

V sobotu v 10,00 hodin se účastníci oslavy shromáždili před restaurací Niklovna, kde hned v úvodu shlédli napínavou akci Městské policie – nasazení „botičky“ na špatně parkující auto. Potom již následoval transport do zaslíbeného místa. Většinu neživého materiálu (sud, pípy, PET lahve s ledem, uzenina, chleba + Korda) veze Čaban svým terénním vozem, zbytek jede s přetíženým TAXI Doležálek. Počasí je perfektní, a tak vše probíhá tradičně na velmi vysoké úrovni. Kolem půl dvanácté přichází Míša s čalouníkem Josefem K. a cca. o dvě hodiny později dorazil poslední účastník – starý dobrý Hoch. Celkový počet účastníků je 14 lidí, což je nejvyšší číslo za posledních 10 let. O přípravu uzeniny se stejně jako minulý rok stará Melas, který si pro tento účel přinesl s sebou rošt, takže odpadají problémy s opékáním a jídlo je neustále průběžně doplňováno na stůl. Uzeninu nakoupil zásobovač Karel a především špek od Juřičky je vynikající. Cibuli tradičně zajistil Míša-Šumec. Za zaznamenání stojí rovněž velké množství brambor, které přinesli Tomáš A. a Josef K. a v závěru se stávají, stejně jako minulý rok, velkou pochutinou. Výčep obsluhuje navrátilec Čáp. Sud je osazen v plastovém barelu, který obstaral Čaban a obsypán ledem, takže pivo Gambrinus 10° má ideální teplotu a naprosto vynikající kvalitu.

Diskutuje se o všem možném, mimo jiné se vzpomíná na vojnu a samozřejmě nemůžou chybět tradiční Čabanovy historky: „Karel K. a jeho ujetý autobus na IRAS“, „dvakrát do roka rodící cikánka“, „všemožná Míšova zranění“, „upálení ´Mistra Jana´ čalouníka Josefa K.“, „štěkající kulomet na palouku“ a mnoho dalších. Lehké vytržení ze zábavy přichází kolem čtvrté, kdy je první sud piva prázdný. Operativně je okamžitě objednán další, takže proluka naštěstí není dlouhá a zábava může pokračovat. V údolí se začíná ozývat kytara, první nedočkavci dokonce již začínají pokládat nohy na parket. Písní Muchomůrky vzdávají oslavenci hold Středovi a ještě vícekrát během večera na Středu mohutně připíjejí. Kolem šesté se v tichosti vytratil zmožený Korda, který na tento den prvně od své operace kyčelního kloubu odložil francouzské hole. Přibližně před osmou se loučí Hoch. A potom - kolem deváté - se již schyluje k velkému finále, které obstarávají tradiční songy jako Do práce, Život je takovej, Poslední vlak nám ujel a další. Mifo v premiéře představuje horkou novinku, kterou složil speciálně pro tuto příležitost – skladbu s názvem „Na Boudu“. Kolem ohně tančí již skoro všichni a píseň Lidi, lidi, lidi je zakončena ve zběsilém tempu, které vysálo z tanečníků i poslední zbytky energie.

Zdá se, že nemá cenu dále již setrvávat na místě, a tak je zavolán taxík, přestože v sudu je ještě cca. 20-30 nevypitých piv. Přeprava do Chotěboře je realizována ve dvou skupinách a všichni aktéři (bez čalouníka Josefa K., který šel pěšky) se schází na zábavě na parketě U Nádržky, kde hraje kapela FARAON. Zde je na oplocení vedle pódia slavnostně vyvěšen transparent „Bouda 20 let“. Kolem půlnoci odcházejí poslední z oslavenců ke svým domovům, přičemž drobnou komplikaci způsobuje hlídka Městské policie, která při vstupu na náměstí legitimuje Čabana, Mifa, Melase a Carlose, kteří si právě zpívají píseň „Na co jsme na světě“. Kruh se tak uzavírá a akce Bouda 20 let končí.

Účast (14 lidí): Čaban, Mifo, Gombik, Melas, Josef, Karel, Carlos, Bohy, Korda, Čáp, Tomáš A., Míša-Šumec, Josef K., Hoch

Neúčast: Muf (stěhuje se do nového baráku), Karel K. (dovolená), Kovin (hraje v Sobíňově s Bílkem), Berča (má prý moc práce), Rusák (nepřišel)

2005 - Bouda 21 let (30.7.2005)

Sraz účastníků byl stanoven na 13,00 hodinu před restaurací Niklovna. Do Čabanova terénního vozu byly postupně naloženy všechny potřebné věci (sud, uzenina, PET lahve s ledem, ...). Poté se vozidlo prudce rozjelo a v tu chvíli přišla nečekaná zápletka: z nezajištěných zadních dveří gazíku se vykulil sud a PET lahve. Sud ještě vesele poskakoval po náměstí, když se bleskurychle vydal vzniklou situaci řešit Míša-Šumec. Míša popadnul sud ve vodorovné poloze do svých silných paží, avšak najednou zavrávoral ... krok dozadu, dopředu, do strany ... sud padá a sním i hlavní aktér. Míša přepadá přes sud a společně se koulí po náměstí. Nakonec oba (sud i Míša) ze střetu vycházejí bez větších šrámů a akce může pokračovat. Jako nosiči s Čabanem odjíždějí do zaslíbeného místa Muf a Čáp. Ostatní čekají než se Čaban vrátí a potom společně cestují s TAXI Doležálek. Příjezd hlavní skupiny Na Boudu je cca. ve 13,50 hodin. Slavnostně je nad sezením vyvěšen mohutný transparent „BOUDA 21 LET“ a akce může začít. Pivo tradičně chlazené ledem z přinesených PET lahví má vynikající kvalitu, která se s přibývajícím časem, jak začíná působit led, ještě prohlubuje. Úlohy jednotlivých účastníků jsou jasně dané: Melas připravil ohniště, Míša se ujímá role topiče, Čaban vypráví historky, Muf připravuje uzeninu, Čáp obsluhuje pípu ... Vše je při starém, nic se nemění, nic není navíc, nic nechybí. Přesto jsou tyto chvíle pro všechny tak vzácné, možná právě proto. Svátost okamžiku si uvědomují všichni a sladce vychutnávají neskutečnou pohodu.

Přesně ve 14,35 hodin přichází Bohy. Jako zábrana proti kouři, který obtěžuje oslavence, je napnuta na dva sloupky plachta, která tvoří protikouřovou stěnu. Jako stojan pro sloupky opět posloužila nesmrtelná Klepetkova kamna. Při skládání peněz na sud a další věci, zaplatili všichni až... až na jednoho. Melas vysypal z kapes jen pár drobných mincí nízké hodnoty. Míša vypráví své zkušenosti ze sečení trávy. Někdo navrhuje, aby Míša i s kosou doprovázel patologa Bohyho na jeho případné pracovní cestě po anglických pitevnách. V 17,13 hodin Míša na chvíli usnul na břehu potoka. Potom se objevuje Josef a o půl šesté přichází poslední účastník Jarda, který nejprve kvalitu piva kritizuje, aby vzápětí vzal vše zpět a naopak pivo velice chválí. Příliš se tentokrát nehraje na kytaru, ale i tak je zábava na velice slušné úrovni. Míša občas padá z lavice, vzápětí si pilou přivodil krvavé zranění na ruce. Nakonec mizí kdesi v lese, a v závěru se objevuje s krvavým šrámem na obličeji.

V 21,00 hodin začíná pršet, naštěstí se již dopíjejí poslední piva. Zhruba půl hodiny se oslavenci kryjí před deštěm protikouřovou plachtou, a když přestává pršet, vydávají se na zpáteční cestu. Čáp s Mufem jedou s neznámým autem, Jarda s Josefem zřejmě na kole. Jak putoval Korda není známo. Bohy, Karel, Mifo, Čaban, Gombik, Melas a Míša se spolu se sudem vydávají na cestu pěšky. Do Chotěboře dorazí tato skupina zhruba ve 22,40 hodin, což je právě včas, neboť vzápětí přichází mohutný dlouhotrvající liják. Pod markýzou předzahrádky restaurace Niklovna již netrpělivě čekají Jarda s Josefem a akce pokračuje na městě, odkud se ve 23,30 hodin celá skupina přesouvá do nonstop baru BENE, kde oslava hodinu po půlnoci končí.

Účast (12 lidí): Čaban, Mifo, Gombik, Melas, Jarda, Josef, Karel, Bohy, Korda, Čáp, Míša-Šumec, Muf

- 22.8.2005

zemřel v Brněnské nemocnici po krátké těžké nemoci Korda.

2006 - Bouda 22 let (24.6.2006)

Sraz před Niklovnou ve 13,30 hodin nepřinesl nic nového. V předzahrádce této restaurace se postupně sešli jednotliví účastníci. Odvoz sudu a dalších důležitých věcí Na Boudu obstarala tentokrát paní Ája L. vozem Škoda Felicie. Tuto první skupinu tvořili Gombik, Melas a Carlos. Ostatní účastníci dopravil do zaslíbeného místa TAXI Doležálek za pouhých 42,- Kč. Krátce po druhé odpolední tedy konečně zase po roce může začít akce oslavující neuvěřitelných 22 let od vzniku legendárního stavení nazvaného Bouda. Očekávala se slušná účast, mnozí však poněkud nečekaně nepřišli, takže se nakonec sešla jen hrstka věrných čítající 9 lidí. Počasí je však poměrně příznivé, ani teplo, ani zima, pouze každoročně přítomný hmyz se tradičně chová velice nepřátelsky. Sud je jako v předešlých letech uložen opět v modrém plastovém barelu a obsypán ledem, kvalita piva Gambrinus 10° je tedy zaručena.

Výčepu se ujímá Čaban, uzeninu obstaral Carlos, chleba Bohy, brambory oba Josefové. Nečekaně však nepřišel tradiční dodavatel cibule Míša-Šumec. Chybí i uzenář Muf, kterého tak už po několikáté musí zastoupit Melas, který opět využívá skvělé, za pomoci Gombika, vyrobené rožnící zařízení. Zajímavostí je také to, že se jedná o poslední Bohyho Boudu před jeho plánovanou pracovní cestou po britských pitevnách. Akce probíhá v poklidu, nikam se nespěchá. Z kytary se linou známé songy, především Katapult, neboť týden před akcí Mifo a Bohy absolvovali koncert této kapely v Modlíkově. Čaban neustále prosazuje a obhajuje důležitost a nezbytnost „Lidových soudů“. Se slovy „my to musíme rozhodnout!“ se nakonec odhodlává k odvážnému činu. Chopí se pily a za asistence několika dobrovolníků zkušeně skácí jeden ze dvou stromů, v jejichž stínu se nachází současné sezení, a který několik let spolehlivě sloužil jako podpěra pro mohutné transparenty. Podle Čabanovy oficiální verze byl strom napaden kůrovcem a jeho včasná porážka zachránila celý les. Pokácený strom následně výborně posloužil jako topivo. Před sedmou večerní probíhá ještě tradiční focení celé skupiny u trosek Boudy.

Zábava pokračuje až do po půl jedenácté, kdy je sud konečně prázdný. Opět je tedy povolán starý známý TAXI Doležálek, aby za neměnnou cenu 42,- Kč aktéry i se sudem odvezl zpátky do Chotěboře a vysadil na náměstí. Oslava je zakončena v BENE, kde se Bohy setkává se svojí ženou a její přítelkyní. Kolem půlnoci se jednotliví účastníci pomalu odebírají ke svým domovům. Tak zase za rok nashledanou Na Boudě!

Účast (9 lidí): Čaban, Mifo, Melas, Gombik, Carlos, Bohy, Josef, Josef K., Hoch

Neúčast: Muf (dovolená), Karel (školení), Plechovka (práce), Šumec (nikdo neví), ...

2007 - Bouda 23 let (23.6.2007)

Perfektně naplánovaná a připravená akce „Bouda 23 let“ se s blížícím se začátkem začala hroutit. Nejen, že spousta lidí na poslední chvíli účast na akci zrušila, ale pravé peklo nastalo v sobotu dopoledne. Vše začalo tím, že se Mifovi po ránu zablokovala záda. Hned krátce na to oznamuje svoji neúčast z rodinných důvodů Karel. K tomu všemu je posunut příchod na Boudu motorkáře Melase, neboť opět jede se svojí ženou tradiční „spanilou jízdu“ pořádanou motorkáři. Toto všechno způsobilo, že na naplánovaný sraz ve 13,30 hodin před Niklovnou dorazili jen Bohy a Muf. Tuto dvojici se sudem naložil zhruba po druhé hodině do svého terénního vozu Čaban a přesunuli se k Mifovi pro zásoby proviantu, modrý plastový sud a další materiál. Invalidní Mifo stále váhá a přehodnocuje svoji účast. Zbývající trojice ještě cestou nabírá Carlose a odjíždí do kultem opředeného místa. Mifo vyráží na lékařskou pohotovost na injekci proti bolesti a spolu s Melasem v 15,20 hodin konečně dorazí na Boudu. Pohled na prořídlé řady účastníků je tristní. Navíc, pár dní před akcí se místem prohnalo ničivé tornádo a následky této vichřice se nevyhnuly ani místu sezení. Jeden menší strom ležel přímo na stole. Štěstí bylo, že další dva obrovské kmeny vzrostlých smrků padly těsně vedle sezení, mezi stolem a ohništěm. Další dřeviny byly polámány i všude kolem, takže bylo nutné nejprve tuto lesní kalamitu odstranit.

Teprve kolem čtvrté odpolední usedají borci ke stolu s odvážným konstatováním: „Před dvaceti lety jsme vypili sud v sedmi lidech, proč ne tedy dnes v šesti!“. Usedají všichni až na Mifa, který z důvodu bolesti zad nemůže sedět, a tak postává s půllitrem v ruce opodál. Počasí je přeháňkové, proto je nad sezením osazena lehká střešní konstrukce stanového typu, mistrně zhotovená Melasem z jím přinesené plachty a dlouhého ohnutého prutu. S prvními vypitými doušky lahodného moku, opět skvěle chlazeného ledem přineseným v plastových lahvích, se mírně depresivní nálada prudce vylepšuje. A když dorážejí v 16,35 hodin další dva účastníci Hoch a Karel K., zdá se, že je fiasko definitivně zažehnáno. Karel K. přináší sebou lahev Napoleona, neboť se za dva týdny žení. K velké změně v tomto roce došlo rovněž v oblasti konzumace jídla. Místo tradiční uzeniny, bylo zajištěno uzené pětikilové vepřové plecko a tato změna byla všemi hodnocena velice kladně. Bochníky chleba obstaral tradičně Bohy, Muf zajistil hořčice a další grilovací přísady. Ve svobodném údolí opět po roce nastává neopakovatelná atmosféra, zábava propuká. Čaban nahlas předčítá historické nařízení panovníka země České řešící tehdejší romskou problematiku. Pro velký úspěch je toto předčítání několikrát opakováno. O půl šesté se nečekaně objevuje i původně omluvený Karel, a to je velmi potěšující. Zpívají se staré, časem prověřené songy. Nálada je výborná. Čaban opět poukazuje na důležitost „Lidových soudů“. Po půl osmé přichází poslední aktér Jarda, čímž se jejich počet pro tuto akci ustálil na čísle 10. Nakonec tedy solidní účast, která je zpečetěna tradičním focením u trosek Boudy. To už však chybí Karel K., který se odebral domů. Nad sezením se v silném větru nebezpečně zmítají stromy, navzdory připravené plachtě nakonec neprší. V sudu je stále neskutečné množství piva, což se zdá kolektivu oslavenců velice podivné, neboť již začínají pociťovat známky únavy. Přesto zábava pokračuje, pro velký úspěch je několikrát opakována skladba Na Boudu, kterou Mifo složil k dvacátému výročí dostavění Boudy. Ještě kolem půlnoci všichni postávají kolem ohně a odolávají tak zimě a času. V sudu je stále příliš piva na to, aby mohla být akce prohlášena za ukončenou.

Kolem jedné hodiny ranní už však nejde déle setrvávat na místě. Kompletní skupinka se tedy vydává i s nedopitým sudem pěšky do Chotěboře včetně Jardy, který přijel na kole. Po tradičním obtížném zdolání potoka a svahu pod silnicí, již cesta probíhá klidně. Krátce za odbočkou na Bezlejov však nečekaně mizí ze silnice do hustého a hlubokého porostu Čaban. Se slovy: „utrhla se se mnou krajnice“, se nakonec ve zdraví vydrápe zpátky na komunikaci a pochod může pokračovat. Na kraji rodného města přesně v 1 hodinu a 50 minut je sud konečně dopit. Se vzpomínkou na nebožtíka Kordu je prázdná nádoba po vzoru Stanley Cupu, Karlem podzvednuta nad hlavu. Při průchodu kolem zámeckých domků je ještě shlédnuta romská soulož a po příchodu na náměstí, se již účastníci rozcházejí ke svým domovům. Legenda pokračuje a nekončí...

Účast (10 lidí): Čaban, Muf, Carlos, Bohy, Melas, Mifo, Hoch, Karel K., Karel, Jarda

Neúčast: Gombik (návštěva Technického muzea), Plechovka (muzikál Angelika), Čáp (hasičská soutěž), Šumec (nikdo neví), ...

2008 - Bouda 24 let (23.8.2008)

Akce „Bouda 24 let“ začala přibližně ve 13,30 hodin před restaurací Niklovna. Zde naložil Čaban spolu se sudem Bohyho a další aktéry a odvezl je Na Boudu. Ostatní účastníci cestovali s Taxi Doležálek, přičemž na místo oslavy tato hlavní skupina dorazila zhruba ve 14,20 hodin.

V 15,45 hodin přijíždí z Kocourova Šumec-Míša. Na Boudu se dopravil na kole. Zapaluje si Startku a usedá ke stolu na své místo, kde po dva roky chyběl. Jeho účast je velice potěšující. Obzvláště proto, že Šumec se představuje v překvapující kondici a pohodě.

V 16,45 hodin přivezla Ája dalšiho účastníka Aleše, který už jednou Na Boudě byl, a to v roce 1999, kdy se slavilo 15 let. Spolu s Ájou se přijeli podívat i synové Melase a Carlose, kteří si pochutnali na právě opečeném uzeném plecku. Spolu s tímto masem bylo k dispozici i pár špekáčků. Velkou pochoutkou byla tentokrát slanina. Dále nemohl chybět chleba zajištěný tradičně Bohym, brambory od obou Josefů a cibule od Carlose.

O topivo je tentokrát bohatě postaráno, neboť všude kolem místa sezení je plno čerstvě zpracovaného dřeva pečlivě uloženého v metrových kusech. Počasí není nejteplejší, ale jinak je poměrně příznivé. Sud je jako v předešlých letech uložen opět v modrém plastovém barelu a obsypán ledem. Kvalita piva je tradičně velice dobrá. Premiérově byl z akce pořízen videozáznam. O kameru, střih i režii se postaral Russo. Nutno říci, že výsledný snímek je mistrovskou studií života skupinky jedinců na prahu blížící se čtyřicítky. A Russovi za něj těsně unikla nominace na filmového Oscara v kategorii dokumentární film.

Jako poslední dorazil Hoch, který užívá léky a v pití piva je zpočátku poněkud zdrženlivý. Později již ne a plně podléhá kvalitní zábavě. Údolím zní tradiční songy, dojde i na veselé tance kolem sezení. Zábava pokračuje až do po půl jedenácté, poté probíhá pěší přesun do Chotěboře. Část skupiny naloží i se sudem TAXI Doležálek, který zrovna po stejné trase projíždí cestou z diskotéky z Vilémova. Za svezení odmítá přijmout peníze. Oslava je zakončena v BENE.

Účast (11 lidí): Čaban, Mifo, Melas, Karel, Carlos, Bohy, Josef, Russo, Šumec, Hoch, Aleš j.h.

Neúčast: Gombik, Muf, Plechovka, Čáp, Jarda, Tomáš A., Karel K., Kovin, Klába, Číňan, Valerie...

2009 - Bouda 25 let (20.6.2009)

Předpověď počasí na den oslavy čtvrtstoletí Boudy nevěstila nic dobrého - oblačno s přeháňkami. To psychicky nevydržel natěšený Gombik a v sobotu hned po ránu volal Mifovi, aby prověřil případnou možnost brigády. O chvíli později oba vyrazili do zaslíbeného místa za účelem vybudování přístřešku pro odpolední oslavu. Zároveň naložili do Gombikova auta i modrý barel, jídlo a další potřebné věci. Gombik vzal sebou motorovou pilu, a tak šla práce rychle od ruky. Nad již značně sešlým sezením vznikla v krátkém čase mohutná střešní konstrukce, na kterou byla osazena Melasova plachta o rozměrech 5 x 3 m. Střešní konstrukce navíc umožňovala v případě deště rozšíření o další připravenou plachtu. S pocitem dobře odvedené práce oba brigádníci spěchali domů, aby stihli odpolední odjezd Na Boudu.
Ten byl stanoven na 12,30 hodin. V tento čas se před Niklovnou sešli Čaban, Bohy, Russo a Mifo. Společně naložili do TAXI Doležálek sud Kozel 10°, pípu, chleba a další věci a spěchali Na Boudu rozehrát další náročnou partii. První věcí, kterou bylo třeba udělat, bylo připravit sud do modrého barelu, obsypat ledem a narazit pípu. Vše se zdařilo, ostatně Čaban tuto činnost vykonává každým rokem a vždy bezchybně. Následně Čaban připojil kvalitní Mifovu pumpu a velmi důkladně natlakoval sud. Snad až příliš. Po chvíli totiž prudce k nebi vyrazila část pípy a mohutný gejzír piva se rozstříkl do okolí. Nejblíže stojící Bohy se jal zachraňovat vzniklou situaci, rychle přiskočil a začal do sudu zpátky rvát pípu. Přitom byl důkladně pokropen tryskajícím zlatavým mokem. Pivo stékalo i z dopoledne zhotoveného přístřešku. „Katastrofa!“, vykřikl kdosi a v ten moment byla již slyšet od potoka přicházející další skupinka účastníků, kterou Russo přivítal zvoláním: „Už pršelo pivo...“. Tato druhá skupinka dorazila před půl druhou a tvořili ji Karel, Muf, Carlos a Jarda a hned o pár minut později přichází Melas a Gombik. Účast je tedy hned od začátku vynikající. Pípa je bleskurychle opravena, v sudu je snížen tlak vzduchu a oslava může začít.
Je třeba ještě opravit lavici, přichystat sezení a další záležitosti. Melas mezitím připravuje ohniště, nad kterým se již zanedlouho ohřívá šestikilogramová uzená kýta. Dalším jídlem je špek a slanina, nechybí cibule a brambory pro pozdní čas. V 15,20 přichází Číňan, který se účastní Boudy po mnoha dlouhých letech. V 15,25 přiváží Josefova snoubenka spolu s Josefem i starého dobrého Hocha a v 16,15 přichází poslední aktér Karel K. Celkový počet účastníků je 14, a to se ještě marně čeká na avizovaný příjezd Šumce z Kocourova. Přesto všechno, účast je obdivuhodná, za což může jednak vhodně zvolený termín oslavy čtvrtstoletí a na druhé straně především lákadlo v podobě oslavy samé. Krátce po příchodu Karla k. se celá skupina odebírá k původnímu místu legendární stavby, kde probíhá tradiční focení na troskách Boudy. Za tímto účelem si Russo předem připravil na větvi stromu malou poličku pro umístění fotoaparátu, takže focení probíhá samospouští.
O chvíli později Mifo vybaluje kytaru a v čím dál chladnějším počasí se začínají údolím linout první tóny. Zábava je tradičně na velmi vysoké úrovni. Carlos tasí jeden vtip za druhým, nechybí ani Čabanovy legendární historky. Karel K. znovu lituje, jak se někdy v roce 1987 necpal dostatečně razantně do autobusu při cestě do Libice na IRAS. Jarda líčí svůj příběh, kterak projížděl se svým Passatem obcí rychlostí 105 km/h a byl zastaven policejní hlídkou. Gombik láká za výhodným nákupem do obchůdku „Průmyslové zboží“ v Nové Vsi. Jarda přislíbil, že se zastaví jen za podmínky, že mu bude umožněno placení kreditní kartou. Russo neúnavně fotí a natáčí videa svým novým fotoaparátem značky Nikon. Probírá se také nedávná filmová role bělorusky Valerie. Přešťastný Číňan několikrát nadšeně prohlašuje, že „Bouda nemá chybu“. A to je pravda...
Bohužel všem začíná být jasné, že v sudu se již blíží dno. Spolu s bundou pro Melase je proto v 18,00 hodin přivezena i basa lahváčů Gambrinus 10°. Není to mnoho, ale první krize je zažehnána. Krátce před osmou hodinou oslavenci povstávají ze svých pozic a začíná tradiční pařba mezi stromy. Mifo drnká na kytaru ve stoje a kolem nesměle křepčí Carlos s Karlem. Hned se přikolíbal také Bohy a rozjíždí svého pověstného šlapáka. Čaban se s rukama nad hlavou vrhá mezi tanečníky. Gombik volá, že na tomto místě musí postavit taneční parket. Hrají se největší hity jako Letadlo, Na Boudu a další. Při písni Život je takovej už nevydrží ani Gombik a připojuje se k ostatním tanečníkům. Někteří odvážlivci přeskakují nad plameny ohniště. V největší extázi Čaban křičí na zdrženlivého psychiatra: „To je nejlepší lék na všechno! Kurva Jardo, taky pojď, ty vole. Budeš furt dělat primáře, ty vole. Tady máš pacienty, ty vole...“. Rezervovaný Jarda snad jakoby se bál, aby nevypadl z role. Ucucává posledního lahváče a zřejmě v koutku duše i trochu lituje, že mu jeho postavení a současné názory nedovolují se připojit k běsnícímu davu. Přesto se však zmáhá a směrem k tanečníkům velice vtipně kontruje: „Pokud nejsou agresivní vůči sobě nebo vůči svému okolí anebo nebudí veřejné pohoršení, tak je to v pořádku“.
Ve 20,35 hodin Čaban brutálně provalil prohnilou lavici, čímž na chvíli ukončil řádění. Zima již je značná, proto všichni obstupují ohniště a začínají zpívat nekonečný song Lady In Black od skupiny Uriah Heep. Postupně všichni přidávají své oblíbené sloky, až se zadrhnou a čekají, až zapěje svou v mládí oblíbenou sloku psychiatr Jarda. Ten nesmlouvavě kroutí hlavou a tvrdošíjně odmítá. Nakonec však nesmírnému tlaku ostatních podléhá a začíná zpívat svůj temný příběh „...o dívce v černém Žiguli, co fetovala čikuli...“. A to je jasný důkaz vítězství radosti a svobody nad falešnou škrobeností a přetvářkou.
Ve 21,20 se celá společnost vydává na pěší pochod do Chotěboře. V Červeňáku náhle zastavuje taxík a nadvakrát i se sudem odváží účastníky na náměstí. Zde v předzahrádce Niklovny objednávají Pilsner Urquell 12° a plánují, co s načatým večerem. Nakonec je rozhodnuto, jít se podívat na Motopárty na Nádržku. Ve 23,00 hodin zde však oslavenci naráží na arogantní obsluhu u brány, která požaduje za vstup do areálu horentní sumu. Odpojuje se Josef, který jde domů a Karel K., který zřejmě nelituje zaplatit vstup. Zbylí účastníci pokračují do Bene, kde oslava půl hodiny po půlnoci končí.
Oslava 25 let Boudy se vydařila. Přinesla spoustu pozitivního. Například to, že i po čtvrtstoletí se sešel kompletní původní 30. P.A.N., plus jeho přátelé ve velice hojném počtu. Potěšující bylo, že Jarda se tentokrát účastnil od samého začátku. Po dlouhých letech zavítal na oslavu Číňan, který se výborně bavil. Škoda jen, že nepřišel Šumec a další. Během večera se také několikrát vzpomenulo na Středu a Kordu, kteří zpravidla Boudu nikdy nevynechali... BOUDA JE VĚČNÁ!

Účast (14 lidí): Čaban, Bohy, Russo, Mifo, Jarda, Karel, Carlos, Muf, Melas, Gombik, Číňan, Josef, Hoch, Karel K.
Neúčast: Šumec, Čáp, Plechovka, Tomáš A., Kovin, Klába, Berča, Valerie...

2010 - Bouda 26 let (10.7.2010)

Sraz účastníků byl stanoven na 11,00 hodin před Niklovnou. Zde Mifo se svým vozem nabírá první skupinu, kterou tvoří Bohy, Carlos a Pinďa. Následuje zastávka u Mifa doma pro modrý barel, potraviny, kytaru a další věci. V Niklovně již hasí žízeň Russo, který se právě vrátil z dovolené. Má ještě povinnosti doma, tak odchází s tím že Na Boudu dorazí později. Druhá skupina cestuje s Melasem. Do jeho auta se naskládá dále Karel, Josef, Čaban a dva 30 l sudy piva „Chotěboř“ 10°. Obě auta odváží zpáteční řidiči – Mifův táta resp. paní Ája.

Půl hodiny před polednem již jsou všichni na místě. Je naražen první suda a zapálen oheň, který slouží především jako ochrana proti nepříjemnému hmyzu. Je slunečné počasí a obrovské vedro. Nejprve je nutné opravit shnilé a prolomené lavice. K tomu poslouží dřevěné fošny, které v předstihu dovezl na místo Čaban. Je konstatováno, že nosná konstrukce stolu je již rovněž trochu narušená, ale prozatím stůl zůstává bez oprav. Kdo má hlad, opéká na ohni špekáčky. Ve 12,00 hodin přichází Hoch, který původně avizoval svůj příchod až později, ale nakonec doma nevydržel a vydal se na cestu dříve.

Pivo „Chotěboř“ si odbývá v roce 2010 Na Boudě premiéru. Pivovar v Chotěboři byl sice uveden do provozu již v roce 2009, ale v tomto roce v době konání Boudy 25 let ještě nebylo možné sud Chotěboře zakoupit. Proto tedy premiéra až letos. Pivo je výborné. Nejen, že bylo předchlazeno v Niklovně, ale především tradiční chlazení v modrém barelu je téměř dovedeno k dokonalosti. Oba sudy jsou naskládány na sebe a obsypány ledem z přinesených PET lahví. Tento způsob chlazení by měl být chráněn patentem, neboť v podstatě nemá chybu.

Bohy se před několika dny vrátil ze svého více než půlročního pracovního pobytu ve Skotsku, tak vypráví své zážitky. Josef říká, že je unaven. Přičítá to především tomu, že má mladou přítelkyni. Ve 12,55 hodin přichází Russo a hned pořizuje první fotografie. Zhruba za čtvrt hodiny přijíždí cyklista Šumec v tričku v barvách americké vlajky. Od začátku akce je tedy výborná účast. A výborná je samozřejmě také zábava. Nad ohněm již se peče uzená kýta, na stole se zatím přikrajuje špek, okurky, cibule a další pochutiny. Jenom brambory letos chybí, protože oba Josefové je zapomněli dodat. Ve 14,20 hodin dorazil poslední letošní účastník Číňan. O půl hodiny později připravuje Čaban pravý gruzínský šašlík. Je velké teplo, pivo proto rychle mizí v hrdlech oslavenců.

Mifo vytahuje kytaru a údolí se plní prvními tóny tradičních boudových songů. Později dojde i na lesní taneční kreace. Jasným vrcholem večera se stává chvíle, kdy se skupince tanečníků podařilo uzavřít kruh. Jak poznamenal znalec sci-fi Karel: „...na tento okamžik lidstvo čekalo více než dva tisíce let. Nám se to dnes Na Boudě podařilo!“ V tu dobu již dávno u stolu poklimbává únavou, vedrem i nevyspáním zmožený Josef. Před osmou hodinou večerní jsou oba sudy prázdné. Slavnostní zapózování se Stanley Cupem obstarávají Karel a Russo. Dopíjí se ještě poslední piva z půllitrů, mezitím spánku podléhá i Melas. Ve 21,00 hodin se aktéři vydávají s oběma sudy na cestu do Chotěboře, kam dorazí zhruba o hodinu později. Oslava je zakončena v předzahrádce podniku Bene, kde ve stále ještě velkém horku účastníci hasí žízeň kofolou i zlatavým mokem. Akce „Bouda 26 let“ byla velmi vydařená a už tak velmi vysokou kvalitu každoročních oslav přinejmenším udržela na stejné ne-li na vyšší úrovni.

Účast (12 lidí): Carlos, Mifo, Bohy, Pinďa, Čaban, Karel, Melas, Josef, Hoch, Russo, Šumec, Číňan

Neúčast: Muf (oslava 60-tin), Gombik (služba ČEZ), Jarda (dovolená), Kovin (hraje s Tandemem ve Svinném), Karel K., Čáp, Plechovka, Tomáš A., Berča (staví lešení), Valerie...